ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4532.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4532/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce J. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 288/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. 17 Co 114/2015-297, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12. srpna 2015, č. j. 17 Co 114/2015-299, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. května 2015, č. j. 17 Co 114/2015-297, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12. srpna 2015, č. j. 17 Co 114/2015-299, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. února 2015, č. j. 41 C 288/2011-488, kterým byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupen advokátem, včasné dovolání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. září 2015, č. j. 41 C 288/2011-301, doručeným žalobci dne 18. září 2015, vyzval žalobce k odstranění nedostatku jeho povinného zastoupení v dovolacím řízení, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení usnesení. Žalobce však ve stanovené lhůtě nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranil.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Nejvyšší soud v usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále vyložil, že dospěje-li dovolací soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241b odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud v označeném usnesení vycházel ze zjištění učiněného již soudem prvního stupně, že příjmy žalobce s jeho manželkou dosahují výše 22.111,- Kč měsíčně. K žalobcem tvrzeným dluhům z podnikatelské činnosti odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) „nepřihlížel, neboť tyto nemohou být relevantním důvodem pro osvobození od soudních poplatků, není-li zároveň prokázáno, že tyto dluhy nevznikly z vůle nebo zaviněním žadatele.“ Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že „dopady vlastního hospodaření nemůže žalobce přenášet na stát a v konečném důsledku na ostatní daňové poplatníky formou osvobození od soudních poplatků, potažmo náklady právního zastoupení ustanoveným zástupcem.“ Tento závěr odvolacího soudu byl ovšem v rozhodovací praxi překonán.
K otázce, zda lze žadateli (účastníku řízení) odepřít osvobození od soudních poplatků (lhostejno, zda zcela nebo zčásti) jen proto, že jde o podnikatele, jenž nese tzv. podnikatelské či hospodářské riziko, které nelze přenášet (přiznáním osvobození) na stát, se Nejvyšší soud vyjádřil (tím, že cit. rozhodnutí bylo schváleno občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) již dříve, když pod číslem 6/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 1997, sp. zn. 11 Cmo 18/97 (dále též „R 6/1998“). Vedle závěru vyjádřeného v právní větě (o tom, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i fyzické osobě – podnikateli) přitom R 6/1998 vychází především z úsudku, podle kterého se nelze ztotožnit s právním názorem, že účastník žádající osvobození od soudních poplatků, který je podnikatelem, nese podnikatelské riziko, a pokud předmět řízení souvisí s jeho podnikatelskou činností, není již proto dán důvod k jeho osvobození od soudních poplatků, neboť z §138 odst. 1 o. s. ř. takový závěr nelze dovodit. Není proto důvodu, proč by účastníku, který je podnikatelem – fyzickou osobou, nemohlo být za splnění zákonných předpokladů přiznáno (zcela nebo zčásti) osvobození od soudních poplatků.
V daném případě ovšem nelze odhlédnout od situace, kdy sám žalobce v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (viz č. l. 275 a násl.) nebyl ani schopen specifikovat své (peněžité) závazky (dluhy), když podle jeho propočtu by se asi mělo jednat o dluhy ve výši 800.000,- Kč. Jakkoliv tedy shora učiněný právní názor odvolacího soudu při posuzování důsledků tzv. podnikatelského rizika nemá relevanci v rozhodovací praxi dovolacího soudu, která proces verifikace poměrů v souvislosti s rozhodováním o přiznání osvobození žádajícího účastníka pojímá ve shora vyloženém směru (R 6/1998 a násl.), přesto je (co do výsledku) závěr odvolacího soudu správný.
Ani v procesu posuzování předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků účastníku řízení se totiž neuplatňuje vyšetřovací zásada, která by umožňovala, respektive zakládala soudu povinnost z úřední povinnosti provádět příslušná šetření za účelem co nejkomplexnějšího zjištění (celkových) poměrů takového účastníka bez jeho procesní iniciativy. Rozhodující soud tak vychází z podkladů, které žádající účastník soudu zprostředkuje, případně které v rámci vyplněného tiskopisu o jeho poměrech, jako se tomu stalo v této věci, uvede coby relevantní informace o svých (nejen majetkových) poměrech. Jestliže ovšem žádající účastník za tím účelem sdělí soudu informace neúplně, nepřesně či do jisté míry neurčitě (např. i tím způsobem, že neví přesně, jaké má vlastně závazky, respektive dluhy atd., takže případná výzva soudu, aby doplnil takto neurčitý údaj postrádá smysl), pak je soudu via facti znemožněno provést nezbytnou verifikaci (celkových) poměrů dotčeného účastníka, kterážto skutečnost zpravidla povede k vydání negativního rozhodnutí (nepřiznání osvobození od soudních poplatků, respektive zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů). Taková situace nastala i v tomto případě, jakkoliv se nelze ztotožnit s již shora citovaným právním názorem odvolacího soudu stran rozebíraných důsledků tzv. podnikatelského rizika jdoucích k tíži přiznání osvobození od soudních poplatků žádajícího účastníka řízení.
Z vyloženého lze tak vyvodit závěr, že majetkové poměry žalobce osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, neboť plné osvobození od soudních poplatků lze přiznat pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. V případě žalobce však tyto předpoklady pro soudní liberaci splněny nejsou, a proto mu také nelze ani ustanovit zástupce pro dovolací řízení.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, a to přesto, že k tomu byl vyzván soudem prvního stupně, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Podle §243f odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu