ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4551.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4551/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci navrhovatele V. D. , o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Nc 6/2010, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2012, č. j. 57 Co 648/2012-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 13. 9. 2012, č. j. 57 Co 648/2012-83, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 2012, č. j. 29 Nc 6/2010-53, kterým bylo rozhodnuto, že navrhovateli se neustanovuje zástupce.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel včasné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolatel není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej §241 odst. 1 a odst. 2 odst. a/ o. s. ř.). V posuzované věci však dovolání navrhovatele směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti navrhovatele
o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. Je-li předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97).
Dovolací soud proto přistoupil k přezkumu přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno posuzovat podle ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních vyjmenovaných však v posuzované věci nejde. Použití ustanovení §237 o. s. ř. je vyloučeno tím, že se nejedná o usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Z ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, není mezi usneseními vyjmenovanými v těchto ustanoveních.
Nejvyšší soud proto objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř za situace, kdy žalované, jež by měla na náhradu nákladů dovolacího řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. března 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu