ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4633.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4633/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Rytířského řádu Křížovníků s Červenou hvězdou , se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, identifikační číslo osoby 004 08 026, zastoupeného JUDr. Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalované HIMMEL a. s. , se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, identifikační číslo osoby 282 22 717, zastoupené Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 45/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2014, č. j. 20 Co 156/2014-81, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. října 2013, č. j. 27 C 45/2012-32, určil, že „smlouva o budoucí směnné smlouvě uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 20. 4. 2010 je neplatná“ , a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že sporná smlouva o smlouvě budoucí (dále též „předběžná smlouva“ nebo jen „smlouva“), jejímž předmětem je budoucí směna blíže specifikovaných pozemků, neobsahuje určení doby, do kdy má být tato smlouva uzavřena. Navíc je v rozporu s dobrými mravy, neboť hodnota směňovaných pozemků je v extrémním nepoměru a je zjevně nevýhodná pro žalobce. Neplatná je také pro okolnosti jejího uzavření, když statutární orgán žalobce byl ve střetu zájmu jako vlastník akcií žalované a jednal v neprospěch žalobce, a konečně pro obcházení zákona (§29 zákona č. 229/1991 Sb.) dle §39 obč. zák.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. července 2014, č. j. 20 Co 156/2014-81, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přesto, že se odvolací soud neztotožnil se všemi závěry soudu prvního stupně (uvedl, že předběžná smlouva vymezuje dobu uzavření budoucí smlouvy v závislosti na splnění odkládací podmínky, tedy dostatečně určitě a nepřisvědčil ani v úvaze o jednání žalobce v omylu, vyvolaném žalovanou), ztotožnil se s právním závěrem o neplatnosti smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy. Důvody této neplatnosti spočívající především ve vysokém nepoměru hodnoty směňovaných pozemků a dále v okolnosti, že spornou smlouvu za žalobce uzavřela osoba jednající evidentně ve střetu zájmu, neboť byla statutárním orgánem žalobce a zároveň majoritním vlastníkem akcií žalované. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účelem sporné smlouvy bylo oboustranně zamýšlené obejití §29 zákona č. 229/1991 Sb., zakazujícího dispozice s majetkem, který může být předmětem církevní restituce, v rozporu s §39 obč. zák. účinným v rozhodné době.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, ve kterém namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které se týká otázky porušení dobrých mravů při uzavírání předběžné smlouvy (vysoký nepoměr hodnoty budoucích směňovaných pozemků a střet zájmů při uzavírání smlouvy, kdy obě strany zastupovala stejná osoba – Mgr. J. K., jenž byl v předmětné době statutárním orgánem žalobce a současně majoritním vlastníkem akcií žalované). Dovolatelka ve svém obsáhlém dovolání odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve věci sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, jímž zdůvodňuje svůj názor, dle nějž okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran nepředstavuje právně relevantní okolnost, jež by sama o sobě mohla vést k neplatnosti předmětného právního jednání. Neztotožňuje se ani s právním názorem, že předběžnou smlouvu za žalobce uzavřela osoba jednající ve střetu zájmů. Podle dovolatelky odvolací soud zcela pominul judikaturu Nejvyššího soudu, podle které jde-li o právní úkon dvoustranný, je neplatný (jen) v případě, že v rozporu s dobrými mravy je jednání obou stran (v této souvislosti dovolatelka odkázala na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 871/2000). Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil, případně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, resp. k jeho vyhovění (kdy dovolatel byl v postavení žalované strany uplatňující obranu, která směřovala k zamítnutí návrhu, resp. žaloby, tj. v odvolacím řízení ke změně žalobě vyhovujícího rozsudku soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08, in http://nalus.usoud.cz ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je - podle posledně označeného ustanovení - nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
V posuzovaném případě dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného vyřešení právní otázky absolutní neplatnosti předběžné smlouvy, která se – s ohledem na odvolacím soudem zjištěné skutkové okolnosti – příčí dobrým mravům (nepoměr hodnoty budoucích směňovaných pozemků a shora již popsaný střet zájmů). Dovolatelka však přehlíží, že odvolací soud založil své rozhodnutí i na závěru, že předběžná smlouva je neplatná podle §39 obč. zák. také pro obcházení zákona, in concreto §29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v rozhodném znění, zakazujícího dispozice s majetkem, který může být předmětem církevní restituce. Tento právně kvalifikační závěr (a tedy z pohledu posuzování přípustnosti dovolání – vyřešení právní otázky odvolacím soudem) nebyl dovolatelkou nijak zpochybněn, resp. není vůbec předmětem dovolání (z pohledu dovolatelkou vymezeného dovolacího důvodu); přitom skutkový základ a v tomto směru odvolacím soudem učiněný právně kvalifikační závěr stran obcházení zákona a vyvozené absolutní neplatnosti předběžné smlouvy podle §39 obč. zák. jsou jako relevantní okolnosti vymezující obsah vydaného (vyhlášeného) rozhodnutí odvolacího soudu zákonu odpovídajícím způsobem vyloženy v odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného rozsudku.
Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, na němž je postaveno meritorní rozhodnutí odvolacího soudu (obcházení zákona), nemohou žádné další dovolací důvody (námitky týkající nesprávného právního posouzení věci při řešení otázky neplatnosti předběžné smlouvy z důvodu jednání, které se příčí dobrým mravům) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by nemělo vliv na meritorní rozhodnutí odvolacího soudu vycházející též z řešení další – avšak dovoláním nezpochybněné – právní otázky. V takové procesní situaci je proto dovolání nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu