ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4799.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4799/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného D. S. , zastoupeného JUDr. Josefem Petrem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slezská 949/32, proti povinnému J. V. , pro částku 2.310.158,- Kč s příslušenstvím, vedené u Mgr. Jana Jindry, soudního exekutora Exekutorského úřady Semily se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 326, pod sp. zn. 118 EX 294/14, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 15. srpna 2014, sp. zn. 22 Co 1327/2014, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 12. června 2014, č.j. 118 EX 294/14-7, jímž soudní exekutor na základě pokynu exekučního soudu (§43a odst. 6 ex. řádu) zamítl exekuční návrh oprávněného. Uzavřel, že k exekuci navržený exekutorský zápis z 3. července 2012 – obsahuje-li pouze obecnou formulaci, že „oprávněný má nevypořádanou pohledávku vůči osobě povinné (dlužníkovi), vyplývající z neuhrazených závazků z doby působení J. V. jako společníka a statutárního zástupce firmy EUROPROTECT s. r. o., IČ 27 40 35 21, ve výši 2.310.158,- Kč“ – je materiálně nevykonatelný. Podle názoru odvolacího soudu sice rozhodné skutečnosti, na nichž se zakládá vymáhaná pohledávka, nemusí být v dohodě osoby oprávněné s osobou povinnou, obsažené v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, vylíčeny do všech podrobností, nicméně požadavku zákona nevyhovuje natolik nedostatečné označení právního důvodu závazku, že z něj není zřejmé, na čem se povinnost plnění zakládá, tj. proč má povinná osoba poskytnout osobě oprávněné stanovené plnění. Obecný pojem „nevypořádaná pohledávka z doby působení společníka ve společnosti“ neodpovídá požadavkům kladeným exekučním řádem na exekutorský zápis, jelikož zde chybí konkrétní popis děje nebo stav věci. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že pohledávek oprávněného a tedy závazků povinného z doby jeho působení v obchodní společnosti může být celá řada a že mohou vyplývat z různých vztahů, mimo jiné jednak jako společníka uvedené společnosti, ale i jako jejího statutárního zástupce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje s poukazem na ustanovení §237o. s. ř. z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe soudu odvolacího, oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti exekutorského zápisu, odůvodněném nedostatečným označením rozhodných skutečností, na nichž se vymáhaná pohledávka zakládá, tedy v závěru, že požadavku zákona nevyhovuje natolik nedostatečné označení právního důvodu závazku, že z něj není zřejmé, na čem se zakládá povinnost dlužníka k plnění.
Podle jeho názoru kromě přesné individualizace oprávněného a povinného, určitého a přesného vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesného rozsahu a obsahu plnění včetně stanovení lhůty tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis, judikatura dovolacího soudu žádné další podmínky pro materiální vykonatelnost exekučního titulu neshledala. Nesplnění žádné z výše citovaných podmínek povinný nenamítal; jeho výhrada mířila proti nedostatečně určitému označení skutečností, na nichž se zakládá vymáhaná pohledávka. Vytýkána navíc nebyla ani absence těchto skutečností, nýbrž pouze to, že jejich vymezení v předmětném exekutorském zápisu nelze podle názoru exekučního soudu akceptovat jako dostatečné. Dovolatel zdůrazňuje, že vymezení skutečností, na nichž se vymáhaný nárok zakládá, dostatečně určité je. Fakt, že byl společníkem a jednatelem společnosti EUROPROTECT, s. r.o. a že svůj podíl v této společnosti převedl na dovolatele je zřejmý z obchodního rejstříku. Formulaci obsaženou v exekučním titulu nelze podle názoru oprávněného chápat jinak, než že za dobu působení povinného v této společnosti vznikly závazky, jež povinný oprávněnému při převodu obchodního podílu zatajil (viz text smlouvy o převodu obchodního podílu založené ve sbírce listin obchodního rejstříku). Tímto jednáním se na úkor oprávněného obohatil, závazek k vydání tohoto obohacení však uznal a v exekučním titulu se zavázal předmětnou částku obohacení uhradit. Žádné z ustanovení exekutorského řádu nevyžaduje specifikaci nároku ve smyslu jeho právní kvalifikace, nýbrž pouze vymezení skutečností, na nichž se vymáhaný nárok zakládá, což předmětný exekuční titul podle dovolatelova názoru v dostatečně určitém rozsahu obsahuje.
Nejvyšší soud, jenž dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., /dále jen „o. s. ř.“/), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání (kromě jiného) přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího.
O takový případ však v souzené věci nejde.
V odůvodnění usnesení ze 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2000 (s. 19/49), tedy v základním judikátu týkajícím se notářských zápisů (jehož závěry lze v předmětném směru aplikovat i pro zápisy exekutorské) Nejvyšší soud vysvětlil, že takový zápis je exekučním titulem, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu (zpravidla věřitele) s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou (zpravidla dlužníkem), v němž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, tj. vylíčeny rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá , předmět plnění, tj. přesný obsah a rozsah plnění, a doba plnění, tj. přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. K témuž závěru dospěl Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích dalších, např. z 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009; formulaci, že dohoda účastníků podle §78 písm. a) ex. řádu musí kromě jiného obsahovat též skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá , byl pak převzat do výslovného znění jeho ustanovení §79 odst. 2 písm. c), ve znění účinném do 31. prosince 2012, tedy v době sepisu exekutorského zápisu (3. července 2012).
Z uvedeného plyne, že napadeným usnesením se odvolací soud od ustálené praxe soudu dovolacího neodchýlil, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné, aniž se zabýval dalšími, pro rozhodnutí o předmětné věci nerelevantními námitkami, bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu