ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4819.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4819/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 299 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 73/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 11 Co 124/2014–91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 11 Co 124/2014-91, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2013, č. j. 15 C 73/2013-49, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 111 500 Kč se 7,05% úrokem z prodlení od 12. 10. 2012 do zaplacení a částku 187 500 Kč spolu se 7,05% úrokem z prodlení od 12. 10. 2012 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně). Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo rovněž žádnému z účastníků přiznáno.
Žalobce se žalobami ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 73/2013 a 15 C 74/2013 (dále též jako „původní řízení“), které byly spojeny usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2013, č. j. 15 C 73/2013-30, ke společnému řízení, domáhal po žalované zaplacení částky 111 500 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 50/2008 a částky 187 500 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 16/2004.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v posuzovaných řízeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka původních řízení nebyla nepřiměřená. Obě řízení spolu úzce souvisela a byla přerušena do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 207/2002, ve kterém k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo, což je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti (z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008, č. j. 29 Co 118/2008-33). Do délky původních řízení (mimo úsek přerušení řízení) významně zasáhl žalobce svým jednáním, když neplatil soudní poplatky spolu se žalobami, ale až poté, kdy byla řízení pro jeho nezaplacení zastavena; žalobce též nereagoval na výzvy soudů.
Dovolání, které žalobce podal proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud podle ust. §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“ odmítl, neboť není přípustné.
Námitka dovolatele, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav ohledně přiměřenosti délky řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 207/2002, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním a není tak způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.) a sama o sobě neformuluje, v čem dovolatel spatřuje důvod přípustnosti dovolání v procesním postupu odvolacího soudu (§241a odst. 2 a §237 o. s. ř., viz R 4/2014).
Lichou je námitka dovolatele, že se soudy nezabývaly otázkou významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že tato otázka posuzována byla. Veškerou další v dovolání obsaženou argumentací je směřováno k otázce prokazování újmy a stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Takto dovolatel nastiňuje otázky, na vyřešení kterých dovoláním napadené rozhodnutí nezávisí. Jelikož soudy porušení zmíněného práva na projednání věci v přiměřené době nezjistily, nebylo vůbec třeba, aby se zabývaly otázkami vztahujícími se k prokázání újmy a stanovení zadostiučinění. Jak je z dovolání zcela zřetelné, dovolatel kompiloval odvolání v této věci s argumentací, kterou použil v mnohých předešlých dovoláních, a jež je v nyní projednávané věci zcela nepřiléhavá.
Dovolací soud pro úplnost doplňuje, že v dovolání není uvedeno, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, tedy zda směřuje též proti výroku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že dovolání neobsahuje jakékoliv tvrzení, argument, či snad údaj o tom, v čem by bylo spatřováno splnění předpokladů jeho přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení, není možné v daném rozsahu pro vady dovolání pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu