ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4839.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4839/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně BŘECLAV – OBJEKT, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Křenová 40, identifikační číslo osoby 255 88 605, zastoupené JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jedovnická 2346/8, proti žalované P.R.I. develop, SE , se sídlem v Břeclavi, Bratislavská 2939, identifikační číslo osoby 293 79 393, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem Advokátní kanceláře Economy JUDr. Pecl a spol., v. o. s., se sídlem v Brně – Židenicích, Zábrdovická 15/16, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 41/2011, o dovolání F-Osset, a. s., se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Kaprova 42/14, identifikační číslo osoby 262 39 728, zastoupené Mgr. Michalem Dobešem, advokátem se sídlem v Brně, Křenová 71, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2013, č. j. 14 Co 313/2013-226, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz čl. II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále již „o. s. ř.“
Okresní soud v Břeclavi (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. března 2013, č. j. 4 C 41/2011-175, připustil, aby do řízení na místo žalované F-Osset, a. s., se sídlem shora, vstoupila nabyvatelka předmětných nemovitostí P.R.I. develop, SE, se sídlem v Břeclavi, Bratislavská 2939.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. listopadu 2013, č. j. 14 Co 313/2013-226, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala původně žalovaná F-Osset, a. s. (dále již „dovolatelka“) bez zastoupení advokátem dovolání, které bylo posléze doplněno jejím advokátem s tím, že napadené usnesení odvolacího soudu „závisí na vyřešení právní otázky, a to zda lze z ustanovení §107 občanského soudního řádu dovozovat, že v případě existence naléhavého právního zájmu na straně původního žalovaného lze pokračovat v řízení jak s novým žalovaným, tak s původním žalovaným, když tato v rozhodování Nejvyššího soudu České republiky dosud nebyla vyřešena.“
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přichází v úvahu jen v řešení té právní otázky (ať již z hmotného či procesního práva), na níž vskutku závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tj. kterou odvolací soud jako právně významnou pro své rozhodnutí vyřešil dovolatelem vytýkaným způsobem.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, dovolatelka usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo připuštěno, aby do řízení na místo dosavadní žalované (nyní dovolatelky) vstoupila nabyvatelka předmětných nemovitostí – nyní shora označená žalovaná, napadla odvoláním s odůvodněním (ve stručnosti shrnuto), že s ohledem na postoj žalobkyně (její neustálé lživé a pomlouvačné vyjadřování vůči dovolatelce) nesouhlasí s postupem dle §107a odst. 1 o. s. ř., neboť není možné, aby v tomto stavu spor předala nové žalované; chce tedy řízení úspěšně dořešit sama, a proto odvolacímu soudu navrhla, aby zrušil napadené prvoinstanční usnesení a aby bylo v řízení pokračováno s dovolatelkou. Právní otázka, kterou nyní v dovolání dovolatelka vymezila, ovšem odvolacím soudem řešena nebyla. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně totiž zaujal právní názor, že v daném případě byly naplněny podmínky pro postup podle §107a odst. 1 o. s. ř. a že „žalovaný přitom zcela nedůvodně namítá, že si celou věc rozmyslel a s ohledem na přístup žalobce by chtěl soudní řízení dokončit sám, neboť podmínkou pro vyhovění návrhu žalobce není souhlas žalovaného ani nově navrhovaného žalovaného se změnou účastenství na žalovaní straně a žalobce zcela důvodně poukazuje na to, že kromě této zcela nedůvodné námitky žalovaný žádné právně relevantní skutečnosti proti tomuto postupu soudu I. stupně v odvolání neuvádí.“
Z uvedeného je zřejmé, že podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. splněny nebyly; Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů vzniklých účastníkům v dovolacím řízení, rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243b, §224 odst. 1 a 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu