ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4883.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4883/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců a) H. V. , b) M. M. , obou zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni, Západní 449, c) M. K. , zastoupené JUDr. Markem Pilátem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, d) Agentury MM Praha, s.r.o., se sídlem v Řitce, Sportovní 122, IČO 27145123, zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni, Západní 449 a e) Mgr. J. G. , proti žalovaným 1) Ing. J. F. , zastoupenému JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dukelská 4 a 2) Ing. J. Š. , zastoupenému Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lamačova 824/9, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 25/2010, o dovolání žalobců b) a d) a žalovaného 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č.j. 1 Co 95/2013-392, takto:
I. Dovolání žalobců b) a d) se odmítá .
II. Dovolání prvního žalovaného se odmítá .
III. Ve vztahu mezi žalobci b) a d) a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. První žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně a) částku 4.114,- Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Jany Gavlasové, advokátky se sídlem v Hostivicích, Chýně, Západní 449.
V. První žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně c) částku 4.114,- Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Marka Piláta, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15.
VI. Ve vztahu mezi žalobkyní e) a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2012, č.j. 36 C 25/2010-294, výrokem I. uložil prvnímu žalovanému uveřejnit na internetových stránkách www.k213.cz omluvu ve znění: „Dne 18.9.2009 jsem na těchto stránkách uveřejnil článek pod názvem „Návrat Golden Kids skončil před pražským městským soudem“. V tomto článku jsem uveřejnil vulgární a urážlivé výroky o paní H. V. Prohlašuji, že se paní H. V. tímto omlouvám. Ing. J. F.“; s tím, že omluva bude na těchto stránkách uveřejněna po dobu nejméně 6 měsíců tak, že čitelný odkaz na plný text omluvy bude uveřejněn po stejně dlouhou dobu na úvodní stránce webových stránek www.k213.cz . Výrokem II. zamítl žalobu, aby první žalovaný uveřejnil na internetových stránkách www.k213.cz omluvu s textem: „V tomto článku jsem uveřejnil nepravdivé informace a vulgární a urážlivé výroky o panu M. M., slečně M. K. a Mgr. J. G. s úmyslem je co nejvíce poškodit v očích veřejnosti a co nejvíce je ponížit, aniž bych si pravdivost byť jediného výroku na jejich adresu ověřil, u paní H. V. jsem si je přímo vymyslel sám. Veškerá tvrzení a veškerou neoprávněnou kritiku na adresu těchto osob odvolávám, prohlašuji, že se jedná o tvrzení nepravdivá a panu M. M., slečně M. K. a Mgr. J. G. se tímto omlouvám. Současně se také omlouvám společnosti Agentura MM Praha, s.r.o., jejíž jméno jsem neoprávněně a bez jakéhokoli důkazu poškodil. Ing. J. F.“; s tím, že omluva bude na těchto stránkách uveřejněna po dobu nejméně 6 měsíců tak, že čitelný odkaz na plný text omluvy bude uveřejněn po stejně dlouhou dobu na úvodní stránce webových stránek www.k213.cz . Výrokem II. zamítl žalobu, aby první a druhý žalovaní uveřejnili na internetových stránkách www.k213.cz omluvu ve znění: „Dne 18.9.2009 jsme na těchto stránkách uveřejnili text trestního oznámení na slečnu M. K., včetně údaje o bydlišti a roku narození, v němž jsme obvinili slečnu K. ze spáchání trestného činu křivé výpovědi. Námi uvedená tvrzení byla nepodložená a za ně, jakož i za zveřejnění osobních údajů se slečně M. K. omlouváme. Ing. J. F., Ing. J. Š.“; s tím, že omluva bude na těchto stránkách uveřejněna po dobu nejméně 6 měsíců tak, že čitelný odkaz na plný text omluvy bude uveřejněn po stejně dlouhou dobu na úvodní stránce webových stránek www.k213.cz . Výrokem IV. zamítl žalobu, aby druhý žalovaný uveřejnil na internetových stránkách www.k213.cz omluvu ve znění: „Dne 16.11.2009 jsem na těchto stránkách uveřejnil článek pod názvem „Dárek státního zastupitelství k 20. výročí sametové revoluce“ protokol o podání vysvětlení, v němž byly uvedeny osobní údaje paní H. V., pana M. M., slečny M. K. a Mgr. J. G., a to bez jakéhokoli oprávnění takto učinit. Za to se všem jmenovaným omlouvám. Ing. J Š.“; s tím, že omluva bude na těchto stránkách uveřejněna po dobu nejméně 6 měsíců tak, že čitelný odkaz na plný text omluvy bude uveřejněn po stejně dlouhou dobu na úvodní stránce webových stránek www.k213.cz . Výrokem V. zamítl žalobu, aby první žalovaný odstranil ze stránek www.k213.cz článek pod názvem „Návrat Golden Kids skončil před pražským městským soudem“ ze dne 18. 9. 2009, jakož i jakékoli další odkazy na něj. Výroky VI. a VII. zamítl žalobu s tím, aby první a druhý žalovaný společně a nerozdílně a druhý žalovaný odstranily ze stránek www.213.cz texty uvedené ve výrocích. Výrokem VIII. zamítl žalobu, aby první žalovaný zaplatil na náhradě nemajetkové újmy žalobkyni a) částku 200.000,- Kč, žalobci b) částku 100.000,- Kč žalobkyni c) částku 100.000,- Kč a žalobkyni e) částku 50.000,- Kč a výroky IX. a X. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v článcích (v jejich výrocích) umístěných na www.213.cz s názvy „Návrat Golden Kids skončil před pražským městským soudem“ ze dne 18.9.2009, „Trestní oznámení na křivého svědka“ ze dne 19.9.2009, „Dárek státního zastupitelství k 20. výročí sametové revoluce“ ze dne 16.11.2009 a „M. K. V. nic platit nemusí“ ze dne 16.11.2009 spatřovali žalobci neoprávněný zásah do osobnostních práv. Soud prvního stupně posuzoval věc podle ustanovení §11 a násl. tehdy platného občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Ve vztahu ke druhému žalovanému nebylo prokázáno jeho autorství k předmětným článkům, a proto byla žaloba zamítnuta, stejně tak byla zamítnuta ve vztahu k žalobkyni d), protože kritika prvního žalovaného se týkala výlučně fyzických osob. Soud dovodil neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně a), kdy užitá a opakovaná tvrzení o ní jako „politické, popové a ženské prostitutce“, a že „pospávala se soudruhy“ považoval za velmi urážlivá. Protože však na žalobkyni je třeba hledět přísněji jako na osobu veřejně činnou, neshledal předpoklad pro poskytnutí náhrady nemajetkové újmy podle ustanovení §13 odst. 2 tehdy platného obč. zák.
K odvolání žalobců a prvního žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2014, č.j. 1 Co 95/2013-392, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně změnil
- ve výrocích I. a II. jen ve vztahu k žalobkyním H. V., M. K. a Mgr. J. G. tak, že první žalovaný je povinen uveřejnit na internetových stránkách www.k213.cz a po dobu šesti měsíců tam ponechat omluvu ve znění: „Dne 18. 9. 2009 jsem na těchto stránkách uveřejnil článek „Návrat Golden Kids skončil před pražským městským soudem“. V tomto článku jsem uveřejnil vulgární a urážlivé výroky o paní H. V., slečně M. K. a Mgr. J. G. Prohlašuji, že se paní H. V., slečně M. K. a Mgr. J. G. tímto omlouvám. Ing. J. F.“; s tím, že odkaz na tuto omluvu bude uveřejněn na úvodní stránce těchto webových stránek;
- ve výroku V. tak, že první žalovaný je povinen odstranit ze stránek www.k213.cz článek pod názvem „Návrat Golden Kids skončil před pražským městským soudem“ ze dne 18. 9. 2009, jakož i jakékoliv další odkazy na něj;
- ve výroku VIII. tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni H. V. 100.000,- Kč, žalobkyni M. K. 100.000,- Kč a žalobkyni Mgr. J. G. 50.000,- Kč;
- ve výroku IX. a X. jej změnil ohledně nákladů řízení.
Výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve výroku II. ve vztahu k žalobci M. M. a žalobkyni Agentuře MM Praha, s.r.o. a ve výrocích III., V., VI., VII. a VIII. ve vztahu k žalobkyni H. V. co do 100.000,- Kč a ve vztahu k žalobci M. M. a k žalobkyni Agentuře MM Praha, s.r.o.
Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a výrokem IV. o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku věcné pasivní legitimace druhého žalovaného a se zamítnutím žaloby žalobce b) a žalobkyně d). U žalobce b) šlo sice o urážlivý výrok i o nepravdivý údaj, ale odvolací soud přihlédl k tomu, že se žalobci v této souvislosti již dostalo zadostiučinění správním rozhodnutím. U žalobkyně d) pak neshledal žádný dehonestující údaj poškozující její pověst. Ve vztahu k žalobkyni a) se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně, že uvedené výroky, jimiž je označena za „ženskou prostitutku“ a je o ní tvrzeno, že „pospávala se soudruhy“ hodnotí jako urážlivé s tím, že výroky nemají žádnou souvislost se sporem o náhradu škody. Dále shledal na rozdíl od soudu prvního stupně zásah do osobnostních práv žalobkyně c) ve výrocích „.. pokud jde o nejpřirozenější povolání, tak nespíš kuplířka anebo rovnou štětka“,….smýšlené báchorky této „rajdy, zjevně za tím účelem sloužící především manželi V. M. M.“, které již nesloužily k hodnocení její svědecké výpovědi v občanskoprávním řízení a u žalobkyně e) v hrubě urážlivém tvrzení, že je „jen další matrací M. M. V této souvislosti dovodil odpovědnost prvního žalovaného podle ustanovení §13 tehdy platného obč. zák., přičemž za přiměřený prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu považuje omluvu na webových stránkách a současně i požadavek na odstranění článku „Návrat Golden Kids skončil před pražským městským soudem“ z internetového portálu www.k213.cz . Vzhledem k tomu, že tyto výroky byly šířeny médiem určeným široké veřejnosti, na němž se vyskytují již po dlouhou dobu, a šlo o osobní hrubé urážky, kdy by veřejná diskuze /pro případ dementování ze strany žalobkyně a), která má snadnější přístup k médiím/ nebyla „nejlepším fórem pro utváření názoru o co v dané věci jde“, nepovažoval zadostiučinění formou omluvy a odstranění výroků z internetového portálu za způsobilé vyvážit nemajetkovou újmu, která žalobkyním poškozením cti, důstojnosti a vážnosti vznikla. Proto uvedeným žalobkyním přiznal ve výroku uvedené finanční zadostiučinění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci b) a d) dne 30. července 2014 a první žalovaný dne 13. června 2014 osobně a podáním dne 18. června 2014 jej doplnil jeho zástupce.
Žalobce b) napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v měnící části ve spojení s výrokem IX. rozsudku soudu prvního stupně, dále ve výroku II. v potvrzující části ve spojení s výrokem II. a VIII. rozsudku soudu prvního stupně a ve výroku IV. v druhém odstavci, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., neboť podle dovolatele se odvolací soud v daném případě odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a proto je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. To, že se odvolací soud odchýlil od praxe dovolacího soudu vidí především dovolatel v tom, že podle závěru soudu se dostalo žalobci b) za výroky prvního žalovaného zadostiučinění již rozhodnutím správního orgánu, při jehož řízení nebyl ani dovolatel přítomen, s výsledkem uložené pokuty 1.000,- Kč prvnímu žalovanému za všechny dehonestující výroky vůči žalobcům a), b), c) a d). Dovolatel dále namítá, že soud měl všechny výroky a veškerá tvrzení prvního žalovaného hodnotit v kontextu celého textu a ve vzájemné souvislosti, neboť i výroky na adresu žalobkyně a) a e) dehonestovaly i jeho. Žalobce b) navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení.
Žalobkyně d) napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v měnící části ve spojení s výrokem IX. ve výroku II. v potvrzující části ve spojení s výrokem II. a ve výroku IV. v odstavci druhém. Stejně jako žalobce b) se domnívá, že je dovolání přípustné pro rozpor s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud i v případě žalobkyně d) nesprávně hodnotil napadené výroky v kontextu celého článku a ve vzájemné souvislosti, v důsledku čehož nepřiznal žalobkyni d) požadovanou morální satisfakci. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
První žalovaný napadá rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Toto odchýlení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud dovodil odpovědnost prvního žalovaného – fyzické osoby – podle ustanovení §13 tehdy platného obč. zák., i když z provedených listinných důkazů jednoznačně vyplývá, že předmětné texty byly uveřejněny právnickou osobou – občanským sdružením K 213 – jejímž je první žalovaný předsedou a šéfredaktorem webových stránek. Dále se domnívá, že napadený rozsudek je v mnoha ohledech prvostupňový, nebere v úvahu odvolací návrhy jednotlivých stran, k mnoha bodům rozsudku neproběhlo žádné dokazování. Namítá, že požadovaná omluva byla zformulována soudem samotným, upozorňuje na faktickou nevykonatelnost některých bodů výroku soudu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a současně odložil jeho vykonatelnost.
K dovolání prvního žalovaného se vyjádřili žalobci a), b), d) a e) podáním ze dne 4. srpna 2014. Namítají, že dovolání není důvodné a navrhují jeho odmítnutí a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení žalobcům.
Žalobkyně c) se vyjádřila k dovolání prvního žalovaného podáním ze dne 14. srpna 2014 a uvedla, že dovolání nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §241a o.s.ř., a proto navrhuje jeho odmítnutí a požaduje úhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Nejprve se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Obecně je třeba konstatovat, že dovolání žalobců b) a d) v posuzované věci nenastoluje přes svou v zásadě neproduktivní obsáhlost žádnou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění od 1. ledna 2013 např. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (což dovolatelé pouze obecně tvrdí, avšak již nikoliv jakkoliv dokládají), musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které (konkrétní) „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje . Obdobná situace je u dovolání prvního žalovaného, z něhož se kromě toho ani nepodává, které z výroků rozsudku odvolacího soudu jím jsou dotčeny, takže takto fakticky napadá i ty výroky, v rámci nichž měl v daném řízení ve skutečnosti úspěch, resp. i výroky týkající se druhého žalovaného (takže k dovolání není v tomto případě legitimován). V doplňku svého dovolání ze dne 18. června 2014 pak dovolatel uplatňuje nepřípustné novoty, k nimž nebylo možno s ohledem na ustanovení §214a odst. 6 o.s.ř. přihlížet. Je proto třeba uzavřít, že vyloženým zásadám obsah podaných dovolání, ač zpracovaných zástupci z řad advokátů, nevyhovuje.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti obou dovolání jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud obě tato dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustná odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení jsou odůvodněny ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř.
V případě vztahu prvního žalovaného a žalobců b) a d) byl sice tento žalobce v dovolacím řízení úspěšný, když dovolání obou žalobců bylo odmítnuto, avšak prvnímu žalovanému v tomto případě žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Pokud se pak žalobci b) a d) zastoupení advokátem vyjadřovali k dovolání prvního žalovaného, nešlo o potřebné, resp. účelné uplatňování nebo bránění práva, neboť dovolání se fakticky dotýkalo zbývajících žalobců, a nikoliv jich.
V případě vztahu mezi žalobkyní a) a prvním žalovaným vznikly žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,-Kč byla stanovena podle §6, §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. a) a §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Rovněž jí náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalobkyně a) tak činí 4.114,- Kč. Obdobně toto odůvodnění platí i pro výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní c) a prvním žalovaným.
Žalobkyni e), která v dovolacím řízení nebyla zastoupena a jednala tak sama jako osoba mající právnické vzdělání, pak v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu