ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4927.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4927/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. F. , zastoupeného JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 5.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 176/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2014, č. j. 29 Co 58/2014 - 153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soud prvního stupně ze dne ze dne 19. 9. 2013, č. j. 41 C 176/2011-129, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení 5.000.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Uvedeného nároku se žalobce domáhal jako náhrady škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudu a správních orgánů v restitučních řízeních a která spočívala v náhradě skutečné škody za zbořené stavby a ušlém zisku za nájem pozemků žádaných v restituci.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Rozsudek odvolacího soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu v závěru, že by se žalobce byl stal vlastníkem sporných nemovitostí až právní mocí vyhovujícího rozsudku vydaného v restitučním řízení, k čemuž nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1997, sp. zn. 2 Cdon 897/97, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1361/97, uveřejněný pod číslem 24/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za dané situace neměl žalobce žádný právní titul k sporným nemovitostem, a nemůže se proto ani domáhat náhrady případné škody na nich utrpěné. Otázku potenciální úspěšnosti restitučního nároku si přitom soud v odškodňovacím řízení nemůže posoudit jako otázku předběžnou.
Obstojí-li jeden z důvodů, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu stojí, je nadbytečné se zabývat zbylými uplatněnými námitkami, neboť se jejich projednání dovolacím soudem nemůže v poměrech žalobce projevit příznivějším rozhodnutím.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu