ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5079.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 5079/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG Holding, s. r. o., IČ: 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 106 666,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 216/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2014, č. j. 53 Co 38/2014-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 19 C 216/2012–107, konstatoval, že nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrzích vedených u něj pod č. j. 103 784/2010, 111 882/2010, 112 254/2010, 103 273/2010, 103 359/2010, 103 275/2010, 103 274/2010 a 103 341/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně. Dále zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 99 999,64 Kč s úrokem z prodlení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku nepřiměřené délky shora označených správních řízeních. Ohledně částky 6 666,64 Kč s příslušenstvím řízení zastavil. Současně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a IV potvrdil. Dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v nákladovém výroku a v rozsahu rozhodnutí
o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud však podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen
„o. s. ř.“, dovolání žalobkyně odmítl.
Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V posuzovaném případě napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda lze považovat za účelně vynaložené takové náklady právního zastoupení, které primárně nesměřují k uplatnění práva účastníka řízení na právní zastoupení, ale sledují za cíl obohacení zastoupeného účastníka.
Výše uvedenou otázkou se již Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, které se týkalo týchž účastníků a pojmově shodné skutkové situace, zabýval a uzavřel, že „žalobkyni nárok podle §142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu vynaložených nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení, nevznikl, neboť zastoupení nesledovalo hlavní účel zastoupení, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale žalobkyně zastoupení zneužila v pokusu o vlastní obohacení“.
Ve výše uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud rovněž vypořádal se všemi námitkami, které dovolatelka předkládá i v tomto svém dovolání (absence poučení při aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., zjevné porušení ústavní zásady rovnosti osob a ústavní zásady rovnosti účastníků občanského soudního řízení, poměřování korektivem dobrých mravů). Z důvodů stručnosti proto dovolací soud odkazuje na své usnesení ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, které je dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.
V daném případě žádná z námitek dovolatelky nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se při rozhodování neodchýlil od zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. května 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu