ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5186.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 5186/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně B. T., zastoupené JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Železničářská 2695, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 247/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2014, č. j. 28 Co 259/2014 - 338, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zastavení řízení o vyplacení odškodného a v části výroku III „o písemné omluvě všem účastníkům dědického řízení vedeného pod sp. zn. 20 D 1037/2007, vyjma žalobkyně, za neprofesionální postup notáře JUDr. Martina Šešiny“ a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba, „aby bylo žalovanému uloženo zaslat písemnou omluvu p. Ing. J., že bylo nesprávně uváděno v dědickém řízení č. j. 20 D 1037/2007, že je mrtev“, a ve zbývající části výroku III „o zamítnutí žaloby o písemnou omluvu žalobkyni jako účastnici dědického řízení vedeného pod sp. zn. 20 D 1037/2007 za neprofesionální postup notáře JUDr. Martina Šešiny“. Dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o písemnou omluvu žalobkyni za neprofesionální postup notáře JUDr. Martina Šešiny, napadla žalobkyně včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, pro vady odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014).
Dovolatelka v dovolání považuje za „nezpochybnitelné, že postup notáře JUDr. Martina Šešiny byl neprofesionální“, za což i nadále požaduje omluvu, tím však nijak nevymezuje žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení mělo napadené rozhodnutí záviset, a nijak ani neoznačuje dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu řešící takovou otázku. V důsledku toho není v dovolání uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Tento zákonný požadavek přitom vychází z účelu dovolacího řízení, tj. sjednocení judikatury obecných soudů. Tato vada nevymezení přípustnosti, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.). Dovolací soud ve smyslu §241a odst. 5 o. s. ř. nemohl přihlédnout k obsahu podání, které bylo vlastnoručně sepsáno dovolatelkou, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241 o. s. ř. (dovolání musí být sepsáno advokátem či notářem, nemá-li sám dovolatel právnické vzdělání).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu