ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5246.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 5246/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. A. H. , právně zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem v AK PRIME LEGAL s. r. o., se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 56.978,- Kč a 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 273/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2014, č.j. 20 Co 50/2014-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2014, č.j. 20 Co 50/2014-175, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Ačkoliv se žalobce domnívá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s rozhodovací praxí, když nebylo přihlédnuto k závažnosti a vzniku nemajetkové újmy, tak je třeba konstatovat, že odvolací soud tyto okolnosti zohlednil, a dovolatel tak nesouhlasí pouze s tím, jaká částka mu byla odvolacím soudem přiznána.
Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a odst. 3 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.
Vztaženo na případ dovolatele, dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí řádně uvedl důvody, které ho vedly ke snížení přiznané částky, mimo jiné přihlédl i k závažnosti vzniklé újmy pro dovolatele i k tomu, že mu již byla poskytnuta kompenzace ve formě konstatování porušení práva Ústavním soudem. Odvolací soud vycházel při posouzení dané otázky ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a proto námitka žalobce nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu