ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.618.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 618/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyň a) J. O. a b) Bc. K. O. , zastoupených Mgr. Lukášem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 10, Kubánské náměstí 1391/11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení náhrady škody ve výši 685 458,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 45/2010, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2014, č. j. 68 Co 302/2014-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. prosince 2013, č. j. 12 C 45/2010-204, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 685 458,33 Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobkyně domáhaly jako náhrady škody, která jim měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. prosince 2004, č. j. 14 E 104/2004-26. Tím byl nezákonně nařízen výkon rozhodnutí postihující majetek žalobkyň, jež měl sloužit jako zástava pro získání hypotečního úvěru. Z něj hodlaly žalobkyně financovat stavbu nemovitostí a tyto následně pronajmout. Znemožněním získání úvěru a dřívějšího dostavění a pronájmu těchto nemovitostí ušel žalobkyním žalovaný zisk.
Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Právní posouzení existence ušlého zisku na straně žalobkyň nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že záměr či příslib možného příjmu musí být podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt škodné události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2011, sp. zn. 25 Cdo 83/2010), což v případě žalobkyň splněno nebylo.
Námitka vznesená žalobkyněmi proto přípustnost dovolání z výše uvedených důvodů nemůže založit.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu