ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.623.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 623/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně CG Holding, s.r.o. , identifikační číslo osoby: 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 70/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2014, č. j. 70 Co 292/2014 - 140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil odvoláním napadený výrok I. a výrok o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení Městský soud v Praze nepřiznal žádnému z účastníků.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které směřuje do rozhodnutí o nákladech řízení. V dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, podle kterého je třeba poskytnutí morálního zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve formě konstatování porušení práva ve smyslu ust. §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, hodnotit jako plný procesní úspěch poškozené v kompenzačním řízení, přestože poškozené vůči státu nebylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích.
Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011, když poměřoval nároky poškozené uplatněné podle zákona č. 82/1998 Sb. korektivem dobrých mravů a rovněž v rozporu s rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, když zohledňoval motivy a pohnutky, které poškozenou vedly k uplatnění nároku podle OdpŠk.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v té části, kterou byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a ve výroku III. o nákladech řízení, a ve výroku II. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. Vzhledem ke skutečnosti, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje pouze výrok I. a výrok II., vycházel dovolací soud ze skutečnosti, že dovolání dovolatelky je tzv. formulářovým podáním, kteréžto nebylo dostatečně upraveno, a vycházel tedy z obsahu dovolání, kdy dovolatelka zjevně zamýšlela napadnout rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v té části, kterou byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je dle jejího názoru nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro případ, že by dovolací soud posoudil dovolání jako přípustné, navrhla, aby dovolací soud dovolání dovolatelky zamítl.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
V dané věci by mohlo být dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou vymezená právní otázka již byla dovolacím soudem vyřešena v rozhodnutí vyneseném v jiném řízení téže dovolatelky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014), přičemž napadené rozhodnutí je v souladu se závěrem uvedeným ve zmíněném rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podala-li 5. 1. 2015 dovolatelka k soudu doplnění dovolání, ve kterém poukazuje na „vadu řízení před odvolacím soudem“, nemohl Nejvyšší soud k tomuto podání při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout, neboť lhůta k podání dovolání dovolatelce uplynula již 22. 12. 2014 (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nadto, doplnění dovolání by nemělo na výsledné rozhodnutí Nejvyššího soudu dopad, neboť zde dovolatelka uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen u přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu