ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.737.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 737/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně L. Č. (dříve P.), zastoupené JUDr. Jiřím Terynglem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 244.627,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 332/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2014, č. j. 70 Co 274/2014-142, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout vynaložením nákladů na obhajobu v trestní věci skončené pravomocným zprošťujícím rozsudkem.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) – vázán kasačním usnesení Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 14. února 2013, č. j. 70 Co 566/2012-72, v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20. února 2014, č. j. 19 C 332/2011-106, uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni částku 40.000,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 204.627,- Kč (výrok II.), a navazujícími výroky (III. až V.) rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu I. stupně v jeho zamítavém výroku II. „jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 3.850,- Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak se v napadené části tohoto výroku a ve vyhovujícím výroku I. potvrzuje, ve výrocích o nákladech řízení státu IV. a V. se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení v rozsahu 82 % z částky, která bude určena samostatným usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení na účet soudu I. stupně, ve zbývajícím rozsahu tyto náklady nese stát.“ Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí určující výši nákladů řízení odvolací soud nevydal.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) včasné a (z hlediska zákonem stanovených náležitostí) řádné dovolání. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka podává dovolání v rozsahu, jímž došlo k potvrzení žalobě vyhovujícího rozsudku soudu prvního stupně, jakož i k jeho změně, pokud jím bylo vyhověno žalobě ohledně povinnosti dovolatelky zaplatit žalobkyni dalších 3.850,- Kč (celkem tedy 43.850,- Kč). Podle dovolatelky rozhodnutí spočívá na právní otázce, zda v případě, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby podle §226 písm. e) tr. řádu (tj. z důvodu, že trestnost činu zanikla), je možné trestní stíhání žalobkyně hodnotit jako nezákonné; tato právní otázka přitom podle dovolatelky dosud nebyla v rozhodovací praxi dosud vyřešena.
Žalobkyně se k podanému dovolání písemně nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) musí konstatovat, že dovolání žalované není ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně nepřípustné, neboť dovolatelka dovoláním napadla tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu