ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.828.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 828/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce Š. K. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 427.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 79/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, č. j. 15 Co 172/2014-32, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podanou (neúplnou) žalobou se žalobce domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vykonanou vazbou. Současně žalobce požádal, aby mu soud ustanovil pro zastupování v tomto řízení zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 20. ledna 2014, č. j. 22 C 79/2013-24, zamítl návrh žalobce na ustanovení právního zástupce (usnesení nabylo právní moci dne 12. února 2014).
Usnesením ze dne 21. února 2014, č. j. 22 C 79/2013-26, soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 427.000,- Kč (coby zadostiučinění za tvrzenou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce spojeným s jeho držením ve vazbě), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně řízení (s ohledem na nedostatek podmínek řízení) zastavil poté, co k jeho výzvě žalobce nedoložil, že žalovaný nárok předběžně uplatnil u žalované.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. dubna 2014, č. j. 15 Co 172/2014-32, potvrdil dle §219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které sám sepsal (aniž by doložil, že má právnické vzdělání).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 22 C 79/2013-60, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, k čemuž žalobci stanovil lhůtu 14 dnů ode dne doručení tohoto usnesení a současně jej poučil o procesním následku, který nastane, pokud žalobce nebude v tomto řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení).
Žalobce na tuto výzvu soudu reagoval tím, že opětovně požádal, aby mu byl ustanoven (nyní pro dovolací řízení) zástupce z řad advokátů nebo aby mu byla prodloužena lhůta k podání žádosti České advokátní komoře o ustanovení „obhájce“. Z obsahu tohoto podání přitom nevyplývá, že by mělo dojít ke změně poměrů na straně žalobce, za nichž oba soudy rozhodovaly o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Za této procesní situace proto dovolací soud řízení o dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť žalobce nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 4 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu