ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.882.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 882/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně PhDr. D. Č. , zastoupené Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovaným 1) M. J. , zastoupené Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Písku, třída Přátelství 1960, a 2) R. J. , zastoupenému Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 93/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. 19 Co 301/2014-316, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Čumpelíka, advokáta se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hlediska považuje za splněné.
Jak se podává z obsahu podaného dovolání, žalobkyně prostřednictvím svého advokáta nevymezila žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v §237 o. s. ř.; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně v podstatě v podaném dovolání polemizuje se skutkovým stavem, z nějž oba soudy vycházely při rozhodování, případně brojí proti hodnocení důkazů, vychází ze své skutkové verze případu, kterou i stran právního posouzení věci konfrontuje s právně kvalifikačním závěrem odvolacího soudu; prostřednictvím této argumentace ovšem přípustnost dovolání posuzovat nelze, navíc v situaci, kdy v dovolání – jak již bylo uvedeno shora – absentuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný 2) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu