ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.883.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 883/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , právně zastoupené JUDr. Lenkou Vidovičovou, LL.M., advokátkou se sídlem Olomouc, Zámečnická 497/3a, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, o ustanovení opatrovníka, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 67/2011, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2013, č.j. 35 Co 210/2013 – 162, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. března 2013, č.j. 20 C 67/2011 – 149, zamítl návrh žalobkyně ze dne 18. března 2013 na ustanovení opatrovníka.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. června 2013, č.j. 35 Co 210/2013 – 162, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud uvedl, že není možné ustanovit žalobkyně opatrovníka podle usnesení §29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, když nevysvětlila, z jakého důvodu není schopna si sama zmocněnce s plnou procesní mocí zvolit, když zároveň požaduje, aby jejím opatrovníkem byla zvolena konkrétní osoba, které může udělit sama plnou moc. Navíc pokud žalobkyně této konkrétní osobě vypověděla plnou moc z finančních důvodů, nejedná se o skutečnost na základě, které by bylo možno žalobkyni ustanovit opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 3 a 4 o. s. ř.
Žalobkyně prostřednictvím ustanoveného právního zástupce pro dovolací řízení podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka má za to, že soudy pochybily, když nesprávně vyložily ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. týkající se zdravotních důvodů a jejich trvalejší povahy. Skutečnost, že je schopná udělit či odvolat plnou moc, ji automaticky nezbavuje možnosti, aby jí byl ustanoven opatrovník. Podle dovolatelky měly soudy zvážit možnost, zda zde nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a nezohlednily řádně situaci žalobkyně tak, aby nebyla zbavena svého práva účasti v soudním řízení. Dovolatelka také uvádí, že v jiných případech jí soudy opatrovníka ustanovily, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z dovolání vyplývá otázka dovolatelky k výkladu ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., tj. zda je možné ustanovit žalobkyni opatrovníka v případě „jiných zdravotních důvodů“, když žalobkyně předtím vypověděla své právní zástupkyni plnou moc. Jelikož se takto vymezenou právní otázkou dovolací soud doposud nezabýval, je třeba posoudit dovolání žalobkyně jako přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla před odvolacím soudem zastoupena advokátkou na základě plné moci, kterou před podáním dovolání vypověděla z majetkových důvodů. Žalobkyně uvedla, že je pacientkou onkologického oddělení, kde absolvuje 2. cyklus chemoterapie před plánovanou operací a požádala, aby jí byl ustanoven opatrovník z řad advokátů a současně uvedla dvě konkrétní advokátky, které ji už zastupovaly, má k nim důvěru, a proto je navrhla soudu jako možné opatrovníky.
Podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Podle ustanovení §29 odst. 4 o. s. ř., opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
Důvod pro ustanovení opatrovníka spočívající v tom, že fyzická osoba se nemůže z jiných zdravotních důvodů (tj. jiných důvodů než je duševní porucha) nikoliv jen na dobu přechodnou účastnit řízení, byl do občanského soudního řádu zaveden s účinností od 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V důvodové zprávě k tomuto zákonu se uvádí, že „důvody, pro které může být účastníku ustanoven opatrovník, se rozšiřují i o případ, že se fyzická osoba z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen pro přechodnou dobu účastnit řízení, jestliže si sama nezvolí zástupce. Uvedená překážka totiž rovněž brání v postupu řízení, dochází k ohrožování práv účastníků a je proto potřebné, aby soud i v této situaci mohl učinit opatření, aby v řízení mohlo být pokračováno.“
Také odborný komentář uvedl, že v případě, že se účastník z jiných zdravotních důvodů, než je duševní porucha, nemůže účastnit řízení (např. pro závažné onemocnění nebo úraz), lze mu ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže si sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit, a je-li nepochybné, že se nebude moci účastnit řízení nikoliv jen po přechodnou dobu, tedy že jeho nepříznivý zdravotní stav je víceméně trvalý (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 201. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 189, bod 5).
Shodně je nastolená právní otázka řešena i v další právní literatuře, když má za to, že jiné zdravotní obtíže mohou rovněž mít zásadní dopad na možnost účastníka – fyzické osoby jednat samostatně před soudem. Vzhledem k tomu, že v rámci hmotného práva nepovede takový stav k zásahu do svéprávnosti takové osoby a opatření dle hmotného práva se k řešení takové procesní situace nejeví jako vhodná, je třeba uvažovat v konkrétním případě, zda jde o tak závažnou, případně tak dlouho trvající (spíše trvalou) zdravotní obtíž, že bude namístě účastníkovi – fyzické osobě ustanovit opatrovníka. Soud v tomto případě rovněž zváží, zda nelze takovou situaci překonat tím, že by si účastník zvolil zmocněnce s procesní plnou mocí, s nímž by pak soud mohl dále v řízení řádně jednat (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 121, bod 22).
Předně je třeba konstatovat, že znění ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. poskytuje soudu určitou míru uvážení, zda v daném případě opatrovníka ustanoví či nikoli, a to s ohledem na všechny skutkové okolnosti případu, ale vždy tak, aby nebylo příliš zasahováno do procesních práv účastníků a nedošlo tak o odejmutí možnosti jednat před soudem v rozporu s článkem 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
První podmínkou pro ustanovení opatrovníka z jiných zdravotních důvodů podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. je, že zde není možné jiné vhodné opatření, kterým se v tomto případě rozumí zejména přerušení řízení podle §109 odst. 2, písm. a) nebo písm. c) o. s. ř.
Druhou podmínkou je, že zdravotní stav účastníka mu neumožňuje z důvodů nikoliv jen po dobu přechodnou se účastnit řízení; nepříznivý zdravotní stav účastníka by tak měl být dlouhodobého až trvalého charakteru. Toto ustanovení dopadá na případy, kdy účastník řízení je sice svéprávný, nicméně se s ohledem na jeho zdravotní stav se nemůže řízení osobně účastnit a vykonávat práva a povinnosti účastníka řízení, nebo který se sice může řízení účastnit, ale práva a povinnosti účastníka řízení není schopen vykonávat řádně.
Poslední podmínkou pro to, aby bylo možné za této situace účastníku ustanovit opatrovníka soudem, je skutečnost, že si účastník sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit. Tato podmínka, dovoditelná jak z odborné literatury, tak i z důvodové zprávy k zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, je vyjádřením zásady autonomie vůle, kdy je přednostně na samotném účastníku řízení, aby si zvolil svého zástupce pro soudní řízení v souladu s jeho přáním a vůlí. Proto by soudní moc do této soukromoprávní sféry projevu vůle měla zasahovat co nejméně a pouze jako výraz krajního řešení, kdy účastník sám svoji vůli projevit nemůže. Není účelem ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., aby tímto způsobem bylo nahrazováno, popřípadě obcházeno ustanovení §30 o. s. ř. o ustanovení (bezplatného) právního zástupce.
Vztaženo na případ dovolatelky, ta nejprve podáním ze dne 28. ledna 2013 (č.l. 63 spisu) omlouvá svoji neúčast na jednání soudu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který má trvat přinejmenším do října 2013. Následně dovolatelka vypověděla plnou moc své dosavadní advokátce JUDr. J. K. z důvodu svých majetkových poměrů a požádala o ustanovení opatrovníka z řad advokátů, a to konkrétně JUDr. J. K. nebo JUDr. P. V. J. Dovolatelka dále doložila dokladem z onkologické kliniky v Olomouci potvrzení, že vzhledem k náročnosti terapie a závažnosti onemocnění není vhodná její účast u soudního jednání (č.l. 134 a 135 spisu). Z dalšího dokladu z onkologické kliniky v Olomouci ze dne 15. 7. 2013 (č.l. 179 spisu) vyplývá, že se dovolatelka přestěhovala do Ostravy a bude zahajovat hormonální léčbu a radioterapii.
Ačkoli je zdravotní stav dovolatelky politováníhodný, je třeba konstatovat, že soudy postupovaly správně, když návrh na ustanovení opatrovníka zamítly. Je třeba zohlednit, že sama dovolatelka připouští, že její zdravotní stav je sice nepříznivý, ale pouze dočasně a ani z poslední lékařské zprávy nijak nevyplývá, že by se dovolatelka nemohla účastnit řízení osobně. Nadto soudy zvážily možnost přerušení řízení podle ustanovení §109 o. s. ř. (č. l. 184 spisu) i zohlednily zdravotní stav dovolatelky, který, byť je vážný, nicméně neomezuje dovolatelku natolik, aby si nebyla s to si zvolit zmocněnce pro soudní řízení na základě udělené plné moci. Naopak, dovolatelka nejprve vypověděla plnou moc své advokátce z finančních důvodů a zároveň ihned požádala soud, aby jí tu stejnou advokátku ustanovil jako její opatrovnici. Nicméně v takových případech, kdy dovolatelce neumožňuje její finanční situace zvolit si advokáta, je třeba postupovat podle ustanovení §30 o. s. ř. a neobcházet toto ustanovení za pomocí ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně i odvolací soud tedy postupovaly správně v souladu s ustanovením §29 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni opatrovníka neustanovily.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2015
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu