ECLI:CZ:NS:2015:30.ND.195.2015.1
sp. zn. 30 Nd 195/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci oprávněné IMMOTEL a.s. , identifikační číslo osoby 28187083, se sídlem v Praze 5, Švédská 635/8, zastoupené JUDr. Lívií Dušekovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, proti povinnému Z. W. W. , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 840/2015, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 840/2015 projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku.
Odůvodnění:
Dne 8. 4. 2015 byla Okresnímu soudu v Šumperku doručena žádost soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného dle exekučního titulu – směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, č. j. 7 Cm 302/2013-14.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 5. 5. 2015, č. j. 22 EXE 840/2015 - 20, vyslovil svoji místní nepříslušnost a současně rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Důvodem pro uvedený postup exekučního soudu bylo zjištění, že povinný bydlí na území Polské republiky, na území České republiky nemá (a nikdy neměl) povolen žádný druh pobytu, pročež podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Současně exekuční soud uzavřel, že v řízení je dána pravomoc českých soudů.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu7b), popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince7d),7e). Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost, přičemž současně postupem podle §105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).
Dle obsahu spisu je povinný státním občanem Polské republiky a nemá v České republice místo pobytu. Skutečnost, zda má povinný na území České republiky exekučně postižitelný majetek, jak předpokládá §45 odst. 2 věta třetí exekučního řádu, v řízení dosud najevo nevyšla; exekuční soud přitom nepochybil, když v této fázi řízení případnou existenci majetku povinného nezjišťoval (viz usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že místně příslušný exekuční soud ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu vskutku nelze zjistit a zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. jsou tak naplněny. Nejvyšší soud proto přistoupil k určení, který soud věc projedná a rozhodne. S ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že předmětnou věc projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku, u něhož bylo řízení zahájeno. Žádné okolnosti, pro něž by se jevilo vhodným určit místně příslušným jiný soud než ten, u nějž bylo řízení zahájeno, v řízení najevo nevyplynuly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu