ECLI:CZ:NS:2015:30.ND.31.2015.1
sp. zn. 30 Nd 31/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci oprávněného Města Břeclavi , identifikační číslo osoby 00283061, se sídlem v Břeclavi, nám. T. G. Masaryka 42/3, zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem v Praze – Nové Město, Opletalova 37, adresa pro doručování: Lidická 710/57, Brno 2, PSČ 602 00, proti povinné J. D. , vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 18 EXE 1069/2014, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 18 EXE 1069/2014, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 12. 2014, č. j. 18 EXE 1069/2014-14, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc předložena podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“).
Soud prvního stupně uvedl v odůvodnění výše uvedeného usnesení, že exekutor dne 22. 10. 2014 požádal Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné. Z návrhu vyplynulo, že povinná má trvalé bydliště ve Slovenské republice, a ani na tuto adresu se v jiném řízení nepodařilo doručit. Povinná neprochází CEO ani registrem obyvatel. Ze systému ISAS OS Břeclav nebylo o povinné nic dalšího zjištěno. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nařízení exekuce na základě blokové pokuty Městské policie Břeclav a usnesení soudního exekutora je v pravomoci českých soudů. Podmínky místní příslušnosti ale nelze zjistit. Z tohoto důvodu soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Nejvyššímu soudu, aby určil soud, který věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013, exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle ustanovení §35 exekučního řádu se exekuční řízení zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle ustanovení §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle článku 22 bod 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího osudu v usnesení ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu