ECLI:CZ:NS:2015:30.ND.351.2015.1
sp. zn. 30 Nd 351/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci oprávněného Města Ivančice , identifikační číslo osoby 00281859, se sídlem v Ivančicích, Palackého náměstí 6, proti povinnému E. C. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 3793/2015, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 3793/2015 projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Městskému soudu v Brně (dále jen „exekuční soud“) byla dne 19. 8. 2015 doručena žádost soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Exekuční soud usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 81 EXE 3793/2015-12, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Důvodem pro uvedený postup exekučního soudu bylo dle odůvodnění jeho rozhodnutí zjištění, že povinný nemá na území České republiky bydliště a že mu oprávněný nesdělil žádné skutečnosti zakládající jeho místní příslušnost.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu7b), popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince7d),7e). Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z obsahu spisu (včetně výpisu z centrální evidence obyvatel a výpisu údajů z registru obyvatel, obstaraných Nejvyšším soudem) vyplývá, že povinný nemá na území České republiky místo pobytu ve smyslu §45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Skutečnost, zda má povinný na území České republiky exekučně postižitelný majetek, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že místně příslušný exekuční soud podle §45 odst. 2 exekučního řádu nelze zjistit a zákonné předpoklady pro jeho určení Nejvyšším soudem podle §11 odst. 3 o. s. ř. jsou tak naplněny.
S ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení Nejvyšší soud rozhodl tak, že předmětnou věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno. Žádné okolnosti, pro něž by se jevilo vhodným určit místně příslušným exekučním soudem jiný soud než ten, u nějž bylo řízení zahájeno, v řízení najevo nevyšly.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že v odůvodnění usnesení exekučního soudu zmíněné bydliště povinného bylo kritériem rozhodným pro určení místní příslušnosti exekučního soudu podle §45 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle §45 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (rozhodném v dané věci a exekučním soudem ostatně správně citovaném), je však určujícím kritériem trvalý pobyt povinného (občana České republiky) nebo místo pobytu povinného (cizince) na území České republiky. Naplnění ani jednoho z těchto dvou možných znaků postupující soud nijak nezkoumal, pročež tak v zájmu rychlosti řízení učinil Nejvyšší soud. Povinný je přitom podle přílohy návrhu (bloku na pokutu) občanem Slovenské republiky, u nějž nebylo možné vyloučit, že disponuje i českým občanstvím, příp. (jako cizinec) některou z forem pobytu cizince na území České republiky.
Exekuční soud se proto pro příště před vydáním rozhodnutí podle §105 odst. 2 o. s. ř. a §11 odst. 3 o. s. ř. vskutku přesvědčí, že podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit (příp. negativními výpisy z příslušných rejstříků či evidencí, jimiž bude vyloučeno, že povinný má na území České republiky místo pobytu ve smyslu §45 odst. 2 věty první exekučního řádu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu