ECLI:CZ:NS:2015:30.ND.388.2014.1
sp. zn. 30 Nd 388/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně JARMES spol. s r. o. , IČ 48953261, se sídlem v Kropáčově Vrutici, Krpy 13, Česká republika, zastoupené Mgr. Pavlem Motlem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 1391, proti žalované BANPLAST s. r. o. , se sídlem v Banské Bystrici, Námestie SNP 16, Slovenská republika, o zaplacení 1.300,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 66/2012, o určení místní příslušnosti takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 66/2012 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobou došlou soudu dne 12. 6. 2012 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 1.300,- EUR s příslušenstvím z titulu zprostředkovatelské smlouvy o přepravě č. 421/2011, kterou měly uzavřít žalobkyně jako dopravce a žalovaná. Místo nakládky zboží podle smlouvy bylo v B. ve Velké Británii, místo vykládky v T. v České republice.
Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil usnesením ze dne 17. 5. 2013, č. j. 22 C 66/2012 – 12, svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že věc bude po právní moci uvedeného usnesení postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu. Okresní soud v Ústí nad Labem uvedl, že ve věci je dán mezinárodní prvek. V souladu s ustanovením čl. 71 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I), aplikoval v dané věci Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), (vyhlášenou vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb.), dále také jen „Úmluva CMR“. Podle článku 31 odst. 1 uvedené úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících uvedené úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Vzhledem k výše uvedenému Okresní soud v Ústí nad Labem uzavřel, že ve věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť místo vydání zásilky bylo podle zprostředkovatelské smlouvy o přepravě v T. v České republice. Místní příslušnost konkrétního soudu v České republice však nevyplývá z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Okresní soud v Ústí nad Labem proto věc postoupil Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Ústí nad Labem, podle kterého nelze místní příslušnost určit podle ustanovení §84 až §89a občanského soudního řádu. Místní příslušnost není upravena ani žádným ustanovením Úmluvy CMR. Aplikace čl. 5 nařízení Brusel I, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I).
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §11 odst. 3 občanského soudního řádu a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem. V obvodu tohoto soudu se nachází místo vydání zásilky podle zprostředkovatelské smlouvy o přepravě a k tomuto soudu byla navíc žaloba podána.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu