ECLI:CZ:NS:2015:30.ND.419.2014.1
sp. zn. 30 Nd 419/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. H., proti žalované J. H. , zastoupené Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, Náměstí Gen. Knopa 837, o zrušení smíru o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 257/2014, o návrhu na delegaci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 257/2014 se jinému soudu nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 18. 9. 2014 se žalobce podle §99 odst. 3 o. s. ř. domáhá zrušení smíru schváleného ve věci vypořádání společného jmění manželů (žalobce a žalované) usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 11. 2011, č. j. 7 C 202/2007.
Žalobce podal v průběhu řízení návrh na delegaci věci dle §12 odst. 2 o. s. ř. k jinému soudu, přičemž tento návrh žalobce adresoval Vrchnímu soudu v Praze. Návrh žalobce odůvodnil tím, že jsou dány takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Žalobce při uzavírání smíru dne 2. 11. 2011 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl uváděn v omyl, smír byl uzavřen ve zjevné tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobce již proti uzavřenému soudnímu smíru neúspěšně brojil žalobou pro zmatečnost a obnovu řízení. Vzhledem k přístupu obecných soudů při zmíněném pokusu o nápravu věci, má žalobce za to, že k projednání zrušení smíru bude vhodnější jiný soud, který s věcí samou není nijak spojen. Úvahy Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byly přinejmenším zaujaté ve snaze udržet současný stav. Na základě výzvy soudu prvního stupně žalobce návrh doplnil podáním ze dne 14. 10. 2014, v němž uvedl, že má vyhovující spojení do Olomouce, Brna a Prahy, a proto ponechává volbu některého z okresních soudů, které se nacházejí ve spádu uvedených krajských soudů, na úvaze Vrchního soudu.
Žalovaná nesouhlasí s návrhem žalobce. Důvody vhodnosti nejsou v dané věci dány. Oba účastníci řízení mají bydliště v okrese Ústí nad Orlicí a místně příslušným soudem pro projednání věci je tak Okresní soud v Ústí nad Orlicí. V případě delegace na jiný soud by docházelo pouze k navyšování nákladů řízení na stranách účastníků řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní v Ústí nad Orlicí) a okresním (obvodním) soudům, jejichž nadřízenými soudy jsou Krajský soud v Brně, Krajský soud v Ostravě (pobočka v Olomouci) a Městský soud v Praze, k nimž žalobce navrhl přikázání věci, návrh žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo návrhu vyhověno.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci odůvodňuje obavou, že u soudců Okresního soudu v Ústí nad Orlicí vzhledem k předcházejícím řízením je důvod pochybovat o jejich podjatosti. K odstranění pochyb o podjatosti soudce však slouží institut vyloučení soudce dle §14 a násl. o. s. ř., nikoliv institut přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 o. s. ř. Žalobce navíc jako důvod vhodnosti uvádí rozhodování soudu v jiných (předcházejících) věcech, což je okolnost, která dle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce není, tím spíše nemůže být ani důvodem k přikázání věci jinému soudu. Jiný důvod vhodnosti přikázání věci jinému soudu žalobce neuvedl.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. ledna 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu