ECLI:CZ:NS:2015:30.ND.424.2014.1
sp. zn. 30 Nd 424/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci návrhu složitele JUDr. Z. Z., správce konkurzní podstaty úpadce Zemědělské obchodní družstvo Mikulov, identifikační číslo osoby 00134341, se sídlem Nádražní 29, Mikulov, na přijetí peněžité částky ve výši 73,85 Kč ve prospěch příjemkyně H. Š., ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 Sd 369/2014, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Určuje se, že věc dosud vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 Sd 369/2014 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 11. 11. 2014 předložil shora označenou věc Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit. Současně uzavřel, že k řízení o úschově je dána pravomoc českých soudů.
V projednávané věci se návrhem ze dne 6. 1. 2014 složitel u Okresního soudu v Břeclavi domáhá vydání usnesení, kterým by bylo rozhodnuto o přijetí finančních částek do soudní úschovy, mj. částky 73,85 Kč pro shora označenou příjemkyni. Jedná se o výtěžek zpeněžení podstaty úpadce v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 K 59/2000, a to na základě usnesení o rozvrhu výtěžku zpeněžení podstaty ze dne 22. 5. 2013, které nabylo právní moci dne 22. 6. 2014. Věřitelé uvedení v návrhu složitele jako příjemci ve stanovené lhůtě správci konkurzní podstaty nesdělili bankovní spojení k provedení platby a dostali se tím do prodlení. S ohledem na skutečnost, že v některých případech jsou pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, zvolil složitel postup soudní úschovy ve smyslu §568 obč. zák. ve spojení s §185a a násl. o. s. ř.
Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 6. 2014, č. j. 41 Nc 801/2014-20, vyloučil soud k samostatnému řízení úschovu peněžních prostředků pro každého ze jmenovaných příjemců pod č. 2 - 613 seznamu věřitelů bodu II. návrhu ze dne 6. 1. 2014 ve spojení s doplněním návrhu ze dne 10. 6. 2014.
Nynější příjemkyně je v návrhu uvedena jako konkurzní věřitel č. 516 se shora uvedenou adresou a částkou k výplatě 73,85 Kč. Žádná šetření po faktickém bydlišti příjemkyně, kromě ověření, že není v České republice vedena v registru obyvatel, předkládající soud neprováděl.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle §105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).
Nejvyšší soud proto určil (dle §11 odst. 3 o. s. ř.) soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Břeclavi, když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u kterého byl podán návrh na přijetí peněz do úschovy.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu