ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.104.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 104/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) K A R T E X - C, spol. s r.o. - v likvidaci , se sídlem v Hodoníně, Na dole č.p. 4038, identifikační číslo osoby 18 18 35 31 (zaniklé výmazem z obchodního rejstříku 22. února 2012), 2) Z. S. , 3) M. S. , 4) M. M. , a 5) B. M. , oběma zastoupeným Mgr. Davidem Skuteckým, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, o zaplacení částky 4,701.106,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 917/2006, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2013, č. j. 27 Co 146/2012-337, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a žalovaná 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 21. ledna 2011, č. j. 6 C 917/2006-203, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni 4,686.850,72 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných, a s tím, že proti žalovanému 2) se žalobkyně může domáhat uspokojení své pohledávky jen z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí specifikovaných ve výroku, a dále s tím, že proti žalovaným 2) a 3) se může domáhat uspokojení své pohledávky jen z výtěžku prodeje zastavených nemovitosti, rovněž uvedených ve výroku (výrok I.), žalobu v části úroků z prodlení ve výši 25 % z částky 436.041,74 Kč od 1. dubna 2005 do zaplacení zamítl (výrok II.), řízení ohledně částky 14.255,67 Kč zastavil (výrok III.), rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.) a vrátil žalobkyni soudní poplatek (výrok V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalovaných 2), 4) a 5) rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou bylo žalovaným 2), 4) a 5) uloženo zaplatit žalobkyni 630,- Kč, zrušil a řízení zastavil (první výrok), v části výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) změnil tak, že žalobu zamítl (druhý výrok), v části výroku I., kterou bylo žalovaným 4) a 5) uloženo zaplatit žalobkyni 4,455.128,30 Kč s příslušenstvím, spolu se žalovanou 3), rozsudek potvrdil (třetí výrok), v části výroku I., kterou bylo žalovaným 4) a 5) uloženo žalobkyni zaplatit 411.092,42 Kč změnil tak, že žalobu zamítl (čtvrtý výrok), rozhodl o nákladech řízení (pátý až osmý výrok) a žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek za odvolání žalovaného 2) [devátý výrok].
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 3) dovolání, v němž uvádí, že se domáhá ústavního práva na spravedlivou ochranu svých práv, a žádá, aby Nejvyšší soud odstranil újmu jí způsobenou Krajským soudem v Brně a především Okresním soudem v Hodoníně. Tvrdí, že k jednání nařízenému u Okresního soudu v Hodoníně se nedostavila, protože byla mimo území České republiky, a to po dobu 7 měsíců, proto udělila svému manželovi plnou moc k zastupování. Veškerá korespondence tak měla být doručována jejímu manželovi Z. S. Rozsudek soudu prvního stupně si nemohla převzít z důvodu uvedené nepřítomnosti v trvalém bydlišti a proto ani nemohla podat proti němu odvolání, přestože jím bylo rozhodnuto v její neprospěch. V případě podání odvolání by zcela jistě byla „zproštěna obžaloby“, neboť žaloba byla podána v rozporu s hmotným právem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud odstranil jí způsobenou újmu tím, že zruší rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu ustanovení §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněn jen ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138).
K podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým odvolací soud k odvolání žalovaných 2), 4) a 5) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalovanému 2) změnil tak, že žalobu zamítl, ve vztahu k žalovaným 4) a 5) zčásti potvrdil a zčásti změnil a žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a těmito žalovanými před soudy obou stupňů, není žalovaná 3) subjektivně oprávněna, neboť rozhodnutím odvolacího soudu o odvoláních ostatních žalovaných jí nebyla napadeným rozhodnutím způsobena žádná újma odstranitelná tím, že by dovolací soud toto rozhodnutí zrušil. Dovolatelka nepodala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, odvolací soud správnost rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 3) nepřezkoumával a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §212 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (srov. ustanovení §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (srov. ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř.) a mohl se zabýval jeho přípustností a důvodností, podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2015
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu