ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.118.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 118/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovaným 1) I. M. , a 2) J. M. , zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, PSČ 591 01, o 131 089,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 330/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2014, č. j. 27 Co 126/2013-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její advokátky.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“).
Dovolatelka těmto požadavkům nedostála. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že soud při posouzení existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním druhé žalované a vznikem škody nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud při řešení vymezené otázky odchýlit, však nikterak nespecifikuje a ani z obsahového vylíčení dovolacího důvodu není zřejmé, jaké judikatorní závěry má na mysli.
V doplnění dovolání ze dne 19. prosince 2014, k němuž došlo po uplynutí zákonem stanovené lhůty (tj. lhůty k podání dovolání, srov. §241b odst. 3 o. s. ř.), leč ve lhůtě prodloužené soudem prvního stupně (nesprávně, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 2452/2014, ze dne 15. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 3691/2012, ze dne 30. března 2011, sp. zn. 25 Cdo 2035/2010, ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 2907/2009, kterou jsou dostupná na http://www.nsoud.cz ), dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání tak, že „právní otázka, na níž závisí vyřešení hmotného práva, byla odvolacím soudem posouzena jinak“. Tento argument neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v ustanovení §237 o. s. ř. (zejména když z podání dovolatelky je zřejmé, že má na mysli dle jejího názoru nepřípustnou skutečnost, že odvolací soud založil potvrzující rozhodnutí na jiných důvodech, než soud prvního stupně).
Argumentaci, jež by splňovala kritéria stanovená v §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání.
Ačkoliv dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu též ve výrocích o nákladech řízení, v tomto ohledu se o vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani nepokusila.
Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu