ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1465.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 1465/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce F. V. , zastoupeného JUDr. Radko Polednou, advokátem, se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, PSČ 356 01, proti žalované České pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 181 488,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 121/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2014, č. j. 53 Co 286/2014-73, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále též např. usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, dostupné na http://www.nsoud.cz , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Těmto požadavkům dovolatel nedostál.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dvou důvodech (právních závěrech), z nichž každý sám o sobě opodstatňuje zamítnutí žaloby, totiž že a) žalobce není nositelem aktivní věcné legitimace, a b) i kdyby byl, žalovaná byla oprávněna mu pojistné plnění odmítnout.
Dovolání v souzené věci nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ani k jednomu z těchto dvou právních závěrů.
Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se při vyřešení otázky hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, příslušnou ustálenou rozhodovací praxi však nikterak neoznačuje.
Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 větu první o. s. ř.).
Nad rámec uvedeného lze dodat, že stran v pořadí druhého z důvodů zamítnutí žaloby dovolatel neotevírá žádnou otázku hmotného práva; správnost závěru odvolacího soudu ve věci samé zpochybňuje toliko prostřednictvím kritiky zjištěného skutkového stavu věci, na němž je hmotně právní posouzení odvolacího soudu v této otázce založeno. Předkládané námitky vad řízení pak jednu otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem zahrnují, tj. otázku smyslu (účelu) ustanovení §127a o. s. ř., avšak dovolatelem zpochybňovaná argumentace odvolacího soudu je v plném souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněného pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že účelem zakotvení tohoto ustanovení do občanského soudního řádu bylo umožnit účastníkům předložit znalecký posudek, na nějž se hledí jako na posudek vyžádaný soudem. Tím se změnila důkazní hodnota znaleckého posudku předloženého účastníkem, který při dodržení všech obsahových náležitostí stanovených v §127a o. s. ř. není (oproti dosavadnímu stavu) důkazem listinným, ale má důkazní sílu znaleckého posudku.
I kdyby tedy dovolání netrpělo vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebylo by možno dospět k závěru o jeho přípustnosti, neboť přinejmenším ohledně v pořadí druhého z právních závěrů, na jejichž řešení je napadené rozhodnutí založeno, nesplňuje kriteria stanovená v §237 o. s. ř. (k důsledkům srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, též dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Požadavkům na obligatorní obsahové náležitosti dovolání stanoveným v §241a odst. 2 o. s. ř. nevyhovuje dovolání ani v té části, v níž směřuje proti výrokům o nákladech řízení a která postrádá jakoukoliv argumentaci. Ani v tomto ohledu se tudíž nelze přípustností dovolání zabývat.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu