ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1998.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 1998/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně mBank S.A. , se sídlem ve Varšavě, Senatorska 18, PSČ 00 950, Polská republika, registrační číslo 1254524, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalované M. G. , o zaplacení částky 59 426,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 122 C 26/2012, o podání žalované ze dne 16. února 2015, doplněné podáním ze dne 7. dubna 2015, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2014, č. j. 122 C 26/2012-77, takto:
I. Podání žalované ze dne 16. února 2015, doplněné podáním ze dne 7. dubna 2015, se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení vedeného k označenému podání před Nejvyšším soudem.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem pro uznání ze dne 22. dubna 2014, č. j. 122 C 26/2012-77, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 59 426,60 Kč s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, a zastavil řízení co do části úroků a úroků z prodlení. Krajský soud v Ostravě k odvolání obou účastnic usnesením ze dne 25. července 2014, č. j. 15 Co 339/2014-90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o lhůtě k plnění a o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V podání ze dne 16. února 2015, doručeném Okresnímu soudu v Ostravě dne 18. února 2015 a označeném jako „návrh na změnu rozsudku (jed. č: 122 C 26/2012-77) dle parag. 163 zákona č. 99/1963 Sb. OSŘ“, žalovaná žádá Okresní soud v Ostravě o změnu rozsudku s tím, že důvody popsala v dopise adresovaném Vrchnímu soudu v Olomouci, a konstatuje, že bude „dál splácet po 1 000 Kč měsíčně svůj dluh až do úplného zaplacení, ale ne 2 000 Kč měsíčně - na to nemá a nenechá se existenčně zničit, musí z toho mála žít“. Zda jde o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, či proti rozsudku soudu prvního stupně, nebo zda tímto podáním žalovaná sledovala jiný účel, z podání (posuzováno podle obsahu) není zřejmé.
Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §43 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou usnesením ze dne 27. března 2015, č. j. 122 C 26/2012-98, doručeným postupem podle ustanovení §50 odst. 1 o. s. ř., tj. vhozením dne 2. dubna 2015 do domovní schránky žalované, aby v určené sedmidenní lhůtě ode dne doručení sdělila soudu, zda tímto podáním mínila podat opravný prostředek, či zda se jedná o novou žalobu, s tím, že je nutné podání doplnit a uvést, kdo jsou účastníci řízení, čeho se žalovaná domáhá a vypsat rozhodné skutečnosti. Současně byla žalovaná poučena, že nebude-li podání, kterým se zahajuje řízení, ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno, soud podání odmítne, s tím, že odmítnutím podání bude řízení skončeno.
Žalovaná na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 7. dubna 2015, ve kterém uvedla, že podáním ze dne 16. února 2015 mínila podat opravný prostředek proti rozhodnutí „j. č. 122 C 26/2012-7 ze dne 22. 4. 2014 (potvrzen KS v Ostravě č. j. 15 Co 339/2014-90; ze dne 25. 7. 2014)“. Dále specifikovala účastníky řízení a uvedla, že se „domáhá“ toho, že dluh, který má vůči žalobkyni ve výši 59 426,60 Kč, jí Okresní soud v Ostravě povolil splácet po 2 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení, ovšem taková výše splátek ji „existenčně likviduje“. Zdůrazňuje, že jí jde o to, aby jí rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byly splátky sníženy z 2 000 Kč na 1 000 měsíčně, které už teď splácí; aniž by však odstranila nedostatky podání uvedené ve výzvě soudu prvního stupně.
Jelikož absence údajů o tom, o jaký opravný prostředek jde, brání v řízení o tomto podání pokračovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2005, sp. zn. 29 Odo 260/2003, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), přičemž ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud označené podání žalované podle ustanovení §243b a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že kdyby označeným podáním žalovaná měla v úmyslu podat dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud by řízení pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2013, sp. zn. 32 Cdo 2830/2012). Pokud žalovaná měla v úmyslu napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, podala je opožděně, neboť lhůta k podání dovolání žalované uplynula dne 8. prosince 2014 (srov. ustanovení §240 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a dovolání by bylo odmítnuto podle ustanovení §243c odst. 3 a §218a o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení vedeného o podání žalované před Nejvyšším soudem je odůvodněn ve smyslu ustanovení §146 odst. 3 o. s. ř. tím, že podání bylo odmítnuto, přičemž žalobkyni žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu