ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2099.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2099/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Gravis Report s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Pod Habrovou 445/3, PSČ 152 00, identifikační číslo osoby 25 26 60 21, zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti žalované DENCOR s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hausmannova 3005, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 26 21 06 31, o zaplacení částky 552 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 109/2013, o dovolání R. Š., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 59 Cm 109/2013-20, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. 1 Cmo 341/2013-27, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 59 Cm 109/2013-20, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. 1 Cmo 341/2013-27, se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. května 2014, č. j. 1 Cmo 341/2013-27, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 59 Cm 109/2013-20, kterým Městský soud v Praze nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podala R. Š. dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací orgán odchýlil od ustálené rozhodovací praxe i dovolacího soudu, a která byla dovolacím soudem rozhodována z části rozdílně a z části má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází - ve smyslu ustanovení §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. - posouzení tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněn jen ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138).
V projednávané věci dovolatelka není subjektivně legitimována k podání dovolání, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyně Gravis Report s. r. o. a dovolatelka není účastnicí řízení. S tvrzením, že pohledávka, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byla smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou 17. března 2014 mezi žalobkyní jako postupitelkou a dovolatelkou jako postupnicí (tedy před rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání žalobkyně) postoupena dovolatelce, přichází v rozporu s ustanovením §241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolání. Podle obsahu spisu nebyla tato skutečnost odvolacímu soudu před rozhodnutím o odvolání sdělena. Nejvyšší soud proto k této nové skutečnosti nemohl přihlédnout.
O tom, že pohledávka byla postoupena, se dovolatelka zmínila jen v námitkách podaných 17. července 2014 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2014, č. j. 59 Cm 109/2013-32, kterým byla prodloužena lhůta k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu (srov. č. l. 34 spisu).
Vzhledem k tomu, že dovolání podala osoba, která není účastnicí řízení, Nejvyšší soud dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (srov. ustanovení §243a odst. 1 větu první o. s. ř.) a mohl se zabývat jeho přípustností a důvodností, podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu