ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.4609.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 4609/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) J. V. , a b) Č. B. , obou zastoupených JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti žalované ING Životní pojišťovna N.V., pobočka pro Českou republiku , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Nádražní 344/25, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 40763587, zastoupené JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 650/23, o zaplacení částek 625 416 Kč s příslušenstvím a 1 320 153 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 38/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 3 Cmo 302/2013-332, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 3 Cmo 302/2013-332, se odmítá.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ve věci ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, zamítl žalobu o zaplacení částek 625 416 Kč s příslušenstvím a 1 320 153 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků (bod II. výroku).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou v zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni a) 32 874 Kč s 3% úrokem z prodlení p. a. od 1. března 2006 do zaplacení a jinak ho ohledně zamítnutí částky 592 542 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 23 681 Kč (výrok III.). Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé v rozsahu částky 1 040 166 Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil a ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé ho změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci b) 279 987 Kč s 3% úrokem z prodlení p. a. od 1. března 2006 do zaplacení (výrok IV.). Odvolací soud dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.).
Z dovolání žalobkyně a) se podává, že dovolatelka jím výslovně napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle doručenky, nacházející se na č. l. 339 spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobkyni a), resp. jejímu právnímu zástupci dne 11. července 2014. Podala-li proto žalobkyně a) dovolání datované dnem 26. srpna 2014 k poštovní přepravě až dne 12. září 2014, učinila tak po 11. září 2014 (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.), kdy jí marně uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání určená podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud uzavřel, že žalobkyně a) podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu opožděně, byť se tak stalo o jeden den. Proto ho bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. pro opožděnost odmítl. I kdyby však dovolatelka podala dovolání včas, bylo by třeba ho odmítnout pro vady podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.), a rovněž tak nevymezila rozsah, v němž rozsudek odvolacího soudu napadá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu