ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5020.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5020/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně obce Úhlejov , se sídlem v Úhlejově 50, PSČ 507 71, identifikační číslo osoby 00272281, zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12a, proti žalovanému M. M. , se sídlem v Úhlejově 25, PSČ 507 71, identifikační číslo osoby 42918197, o zaplacení 648 786 Kč, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 63/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2013, č. j. 47 Co 66/2013-415, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 5 C 63/2008-317, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 438 950 Kč (bod I. výroku) a zamítl žalobu v rozsahu částky 209 836 Kč (bod II. výroku). Soud prvního stupně dále rozhodl o povinnosti České republiky nahradit ustanovenému zástupci JUDr. J. Z. náklady řízení ve výši 226 120,80 Kč (bod III. výroku), nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení ve výši 255,75 Kč za přiznané svědečné (bod IV. výroku) a rozhodl, že ve vztahu mezi Českou republikou a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku). Rovněž uložil žalovanému nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši 33 090 Kč (bod VI. výroku) a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení České republice ve výši 88 138,66 Kč (bod VII. výroku).
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v prvním bodu výroku tak, že zamítl žalobu v rozsahu částky 311 514 Kč a potvrdil ho ve zbývající části prvního bodu výroku, tj. ohledně částky 127 436 Kč a ve druhém bodu výroku (výrok I.). Dále uložil žalobkyni nahradit žalovanému na účet Okresního soudu v Jičíně náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 167 329,40 Kč (výrok II.) a dále nahradit České republice její náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 25 712,30 Kč (výrok III.), nepřiznal České republice vůči žalovanému právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.), uložil žalobkyni nahradit žalovanému na účet Okresního soudu v Jičíně 74 % nákladů řízení vynaložených v řízení před odvolacím soudem, jejichž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení soudu prvního stupně (výrok V.) a uložil žalobkyni nahradit České republice náklady za řízení před odvolacím soudem ve výši 1 347,50 Kč (výrok VI.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.) podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka v něm nevymezila rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá. V úvodu dovolání v tomto směru pouze zrekapitulovala jeho měnící a potvrzující výrok ve věci samé a uvedla, že odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem. Rozsah, v němž dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu, nebylo možné dovodit ani z dalšího obsahu dovolání včetně navrženého petitu, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil zpět k dalšímu projednání. Jestliže byl rozsudek odvolacího soudu dovolatelce (jejímu zástupci) doručen dne 20. ledna 2014 (srov. doručenku na č. l. 419 spisu verte), zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání jí marně uplynula dne 20. března 2014. Tímto marným uplynutím lhůty se vada dovolání spočívající v neuvedení rozsahu napadeného rozsudku stala neodstranitelnou a dovolání žalobkyně trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu