ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5329.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5329/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Ĺ ubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, proti žalovanému S. M. , zastoupenému JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, o zaplacení 54 480 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 33/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 29 Co 123/2014-69, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 5. září 2013, č. j. 3 C 33/2013-38, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení pouze ohledně jejich výše a jinak ho potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Vymezil-li dovolatel v rámci ohlášeného důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. pouze otázku náhradního doručení předvolání žalovaného (dovolatele) k jednání před soudem prvního stupně a otázku omluvitelnosti důvodů pro odročení jednání, nejde o otázky týkající se nesprávného právního posouzení věci, nýbrž možných vad řízení, k nimž dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Dovolatel zřejmě přehlédl, že vada řízení není podle právní úpravy dovolacího řízení provedené od 1. ledna 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání tak postrádá vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 28. srpna 2014. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit důvodnost dovolání.
Zbývá ještě dodat, že uplatněnými námitkami dovolatel vystihuje zmatečnostní důvod odnětí možnosti jednat před soudem upravený v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013 (jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), že zmatečnostní vada řízení není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení nelze připustit dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu