ECLI:CZ:NS:2015:32.ND.198.2015.1
sp. zn. 32 Nd 198/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, náměstí Junkových 2808/2, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6 – Liboci, U stanice 11/4, PSČ 162 00, proti povinnému G. B. , o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 21 EXE 5404/2015, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 21 EXE 5404/2015 se podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Nymburce.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Richard Bednář podal dne 19. března 2015 u Okresního soudu v Nymburce žádost o pověření a nařízení exekuce z titulu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro východočeskou oblast, ze dne 16. října 2014, č. j. ČTÚ-40 057/2012-636/IV. vyř. – ŠkV. Soudní exekutor tak učinil na základě exekučního návrhu oprávněné, aby jej soud pověřil vedením exekuce na majetek povinného podle označeného rozhodnutí.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 13. dubna 2015, č. j. 21 EXE 5404/2015-16, vyslovil svoji místní nepříslušnost ve věci s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky, je povinný státním příslušníkem Slovenské republiky, v evidenci Cizineckého informačního systému není hlášen k pobytu a jeho současné místo pobytu není známo.
Podle ustanovení §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013, exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle ustanovení §35 exekučního řádu se exekuční řízení zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle ustanovení §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle článku 22 bod 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že povinný byl od 1. prosince 2012 do 31. prosince 2012 registrován jako občan Evropské unie na území České republiky ve smyslu ustanovení §93 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v současné době u povinného nebyl zjištěn trvalý pobyt ani jiné místo pobytu na území České republiky.
Protože povinný nemá bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tudíž zjevné, že v posuzovaném případě byly naplněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu v souladu s ustanovením §11 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, a podmínky místní příslušnosti zde chybějí nebo je nelze zjistit.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Nymburce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu