ECLI:CZ:NS:2015:32.ND.37.2015.1
sp. zn. 32 Nd 37/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a) P. G. , b) M. G. , c) M. G. , a d) K. G., všech zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 66 00 30 08, o zaplacení částky 1,410.144,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 40/2013, o návrhu žalobců na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 40/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně se žalobci domáhají zaplacení částky 1,410.144,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 30. června 2014, č. j. 28 C 339/2012-68, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 17. července 2014.
Podáním ze dne 4. srpna 2014 žalobci navrhli, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, a to z důvodů hospodárnosti a rychlosti řízení, jež spatřují v tom, že všichni žalobci bydlí v obvodu Okresního soudu ve Zlíně, rovněž právní zástupce žalobců má zde sídlo, předmětem sporu je bezdůvodné obohacení za užívání pozemků žalobců, které leží taktéž v obvodu tohoto soudu, žaloba byla podána u Okresního soudu ve Zlíně již 31. prosince 2012 a tento soud až nyní přikročil k vyslovení své místní nepříslušnosti, ačkoli ve věci již činil kroky směřující k vydání rozhodnutí, když žalobu doručil žalované straně, která k ní podala vyjádření.
Žalovaná s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasila. Má za to, že skutečnosti uváděné žalobci nejsou dostatečným důvodem pro změnu místní příslušnosti soudu. Bude-li nařízeno zpracování znaleckého posudku, pak jeho předmětem bude stanovení výše nájemného za rozhodné období a nebude nutné nařídit jednání na místě, neboť znalec bude výpočtem zjišťovat nájemné za nemovitosti v rozhodném období. U Obvodního soudu pro Prahu 1 jsou již vedena dvě řízení o nároku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení za užívání shodných nemovitostí, avšak za jiná období.
Podle ustanovení §12 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a Okresnímu soudu ve Zlíně návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze v ojedinělých případech, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do tohoto ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
V situaci, kdy sídlo žalované je v obvodu místně příslušného soudu, není adekvátním důvodem delegace podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. skutečnost, že bydliště žalobců, sídlo právního zástupce žalobců a pozemky, za jejichž užívání je požadováno bezdůvodné obohacení v tomto řízení, se nachází v obvodu soudu, jemuž má být věc delegována, ani skutečnost, že žaloba byla podána u soudu, jemuž má být věc delegována, a že tento soud ve věci již činil kroky směřující k vydání rozhodnutí. Důvody uváděné žalobci pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Skutečnosti uváděné žalobci nejsou nikterak výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Dále bylo nutno přihlédnout též k tomu, že žalovaná s přikázáním věci nesouhlasila.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců nevyhověl a věc Okresnímu soudu ve Zlíně k projednání a rozhodnutí nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu