ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1185.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1185/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce D. M. , zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalované Azalea Invest s. r. o. se sídlem v Praze 4, Bartoškova 1448/26, identifikační číslo 268 66 218, zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova 542/18, o odstranění vady bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 268/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 14 Co 401/2014-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Světlany Kazakové, advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 14 Co 401/2014-117, potvrdil rozsudek ze dne 23. května 2014, č. j. 32 C 268/2013-89, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované povinnost do 60 dnů od právní moci rozsudku „odstranit vadu dřevěných podlah nacházejících se v bytové jednotce typu HOUSE č., 4 + kk o celkové výměře zákonné podlahové plochy 112,72 m2, umístěné v přízemí v prvním nadzemním podlaží v budově č. p. na adrese M., P. – H., která byla vystavěna na pozemku parc. č. 156/23 v k. ú. H., obec P., část obce H., hlavní město P., projevující se ve snížené tuhosti a vrzání těchto podlah“, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť žalovaná v dovolání neuplatnila způsobilý dovolací důvod, nýbrž zpochybnila skutková zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání žalované shora uvedený postulát nesplňuje. V části, jíž brojí proti (právnímu) závěru odvolacího soudu, že zjištěné vrzání podlah v předmětné bytové jednotce je odstranitelnou vadou, žalovaná nespecifikuje, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné. Absence vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání přitom zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání nevystihuje konstatování žalované, že si je vědoma omezení podmínek pro přípustnost dovolání, „avšak vzhledem k tomu, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, které ve spojení se zamítnutím návrhu na další dokazování (ohledání a znalecký posudek) dosahují intenzity zasahující do ústavně zaručených práv žalované, považuje dovolání za přípustné“ . Předně, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat přípustnost dovolání nad rámec stanovený zákonem (§§237 - 239 o. s. ř.), a nadto, účelem uvedené námitky je neregulérní zpochybnění skutkového zjištění týkající se kvality podlah, z něhož soudy obou stupňů vycházely.
Přípustnost dovolání není sto založit výtka, že odvolací soud postupoval při hodnocení znaleckého posudku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s jeho rozhodnutím ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Cdon 24/94, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 33/1995. Argumentace, kterou s ní žalovaná spojuje, totiž nasvědčuje tomu, že se pouze snaží prosadit vlastní způsob hodnocení v řízení provedeného znaleckého posudku, respektive tvrdí, že z tohoto důkazu nebylo - bez doplnění dokazování - možné učinit úplná skutková zjištění nutná pro správné právní posouzení věci. Taková argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Ze stejného důvodu je pak bezcenná jak výtka žalované, že soudy neprovedly jí navrhované důkazy (konkrétně ohledání na místě a revizní znalecký posudek), tak námitka, že některé ze skutkových závěrů odvolacího soudu (že „vrzání“ není podle znaleckého úsudku obvyklou vlastností lamelových podlah, že při pokládce podlah došlo k nedostatečnému vystřídání styků jednotlivých lamel a nesprávnému použití krátkých odřezků lamel u okrajů podlahy, a že žalovaná na schůzce účastníků dne 27. 2. 2014 výslovně připustila existenci vady podlahy), nemají oporu v provedeném dokazování.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 10. dubna 2015
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu