ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1218.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1218/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně WWTP DKNL, s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Moskevská 63, identifikační číslo 27205011, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, proti žalovanému městu Dvůr Králové nad Labem , identifikační číslo 00277819, zastoupenému Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15/16, o zaplacení částky 4.183.445,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 115 C 23/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 47 Co 268/2013-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 47 Co 268/2013-143, potvrdil rozsudek ze dne 30. května 2013, č. j. 115 C 23/2012-112, jímž Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu o zaplacení 4.183.445,10 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení jí formulovaných otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen o. s. ř.), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že mezi účastníky řízení neexistuje vztah z hmotného práva, v důsledku čehož není žalobkyně ve sporu proti žalovanému o zaplacení ceny za čištění odpadních vod v rozhodném období (v březnu 2008) aktivně věcně legitimována. Předmětem řízení je zaplacení odpovídající části stočného (tzv. „podsložky“ stočného) - nákladů na čištění odpadních vod. Stočné je platbou za využívání všech částí kanalizace, stokové sítě a čistírny odpadních vod. Právo na jeho výběr má žalovaný jako vlastník městské kanalizační sítě, do níž ústí odtok odpadních vod od odběratelů. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ZVK“), ani prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. výslovně neupravují výběr a přerozdělení stočného v případě více vlastníků provozně souvisejících kanalizací. Podle §8 odst. 3 ZVK má aktivní věcnou legitimaci k přijímání plateb za čištění odpadních vod od vlastníka vodovodní a kanalizační sítě vlastník čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“). Výše úplaty za prováděné čištění odpadních vod na čistírně odpadních vod je stanovena buď dohodou vlastníků provozně souvisejících kanalizací uzavřenou podle §8 odst. 3 ZVK nebo rozhodnutím správního orgánu; nebyla-li v posuzovaném případě cena takto stanovena (vlastníci provozně souvisejících kanalizací dohodu neuzavřeli a rozhodnutí správního orgánu je předmětem řízení o žalobách podle části páté občanského soudního řádu), nebylo možné, aby vlastník ČOV, jímž je EVORADO IMPORT, a.s. svou pohledávku vůči žalovanému (vlastníku městské stokové sítě) žalobkyni, která čistírnu odpadních vod podle nájemních smluv z 29. 4. 2005 provozuje, platně převedl (postoupil) ve smyslu §8 odst. 2 ZVK; nelze totiž určit výši postupované pohledávky. Ujednání nájemních smluv, že k přijímání stočného je oprávněn provozovatel ČOV („že stočné se platí provozovateli ČOV“), nemůže právo na úplatu žalobkyni vůči žalovanému založit, neboť se opět může jednat jen o tu poměrnou část stočného, na niž má nárok vlastník ČOV a o níž dosud nebylo ve vztahu mezi vlastníky souvisejících kanalizací rozhodnuto. Nadto, tvrdila-li žalobkyně, že na ni přešlo právo na úplatu za čištění odpadních vod nájemní smlouvou a smlouvou o provozování ČOV ze dne 29. 4. 2005, ve znění jejího dodatku č. 2, pak tyto smlouvy byly uzavřeny již před vydáním rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství o rozkladu ze dne 12. 12. 2007, č. j. 40293/2007-10000. Existence žalobkyní tvrzené nájemní smlouvy a smlouvy o provozování ČOV z 23. 10. 2007 nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně v dovolání neuplatnila žádnou námitku, která by byla způsobilá právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, zpochybnit. Otázky, které předkládá dovolacímu soudu k přezkumu
- zda práva a povinnosti vlastníka ČOV vyplývající z dohody vlastníků provozních jednotek, resp. z rozhodnutí správního orgánu podle §8 odst. 3 ZVK, které takovou dohodu nahrazuje, zejména pak jeho právo na úplatu za čištění odpadních vod, které má vůči vlastníkovi stokové sítě /resp. pohledávku z tohoto titulu/ lze platně smluvně převést, postoupit provozovateli ČOV, a to smlouvou uzavřenou ve smyslu ust. §8/2 ZVK,
- zda rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, byla cena za čištění vod dostatečně určitě stanovena a zda pohledávku, kterou má z tohoto titulu vlastník ČOV, může platně postoupit provozovateli ČOV,
- a zda pak v takovém případě existuje mezi provozovatelem ČOV a vlastníkem stokové sítě vztah z hmotného práva legitimující provozovatele domáhat se úplaty za čištění odpadních vod přímo po vlastníkovi stokové sítě )
a z nichž dovozuje přípustnost dovolání, vzcházejí z vlastní - od odvolacího soudu odlišné - skutkové verze, resp. závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace ve sporu zpochybňují tím, že směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je tento právní závěr založen.
Odvolací soud vycházel při právním posouzení věci (mimo jiné) ze zjištění, že dohoda mezi vlastníkem čistírny odpadních vod (tj. společností EVORADO IMPORT, a.s.) a žalovaným nebyla uzavřena (tento skutkový závěr žalobkyně ani nezpochybňuje), a že rozhodnutí správního orgánu (Ministerstva zemědělství) ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330 podle §8 odst. 3 ZVK, neobsahuje dostatečně určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod. Oproti tomuto skutkovému závěru žalobkyně prosazuje názor, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, obsahuje určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod, resp. že cena je z něho seznatelná. Pomíjí přitom, že tato námitka je námitkou skutkovou a nepředstavuje proto uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř.; jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu. Skutkový základ sporu totiž nelze úspěšně zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Nelze-li s úspěchem zpochybnit skutkové závěry odvolacího soudu, že dohoda mezi vlastníkem čistírny odpadních vod (tj. společností EVORADO IMPORT, a.s.) a žalovaným nebyla v posuzovaném případě uzavřena, a že rozhodnutí správního orgánu (Ministerstva zemědělství) ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, podle §8 odst. 3 ZVK neobsahuje dostatečně určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod, přičemž nebylo dosud nahrazeno soudním rozhodnutím, musí nutně obstát úvaha odvolacího soudu, že vlastník ČOV nemohl - logicky vzato - svou pohledávku za žalovaným z titulu úhrady za čištění odpadních vod žalobkyni provozující ČOV postoupit a že právo požadovat po žalovaném úhradu za čištění odpadních vod žalobkyni nezaložila ani nájemní smlouva, ve které si s vlastníkem ČOV sjednala oprávnění vybírat veškeré úplaty za čištění odpadních vod v předmětu nájmu.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu