ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1374.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1374/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalamounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, proti žalovanému L. K., zastoupenému JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 76/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2014, č. j. 54 Co 146/2014-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.630,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Roberta Mrázika, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. října 2014, č. j. 54 Co 146/2014-96, potvrdil rozsudek ze dne 10. prosince 2013, č. j. 5 C 76/2012-69, jímž Okresní soud v Třebíči zamítl žalobu požadující, aby nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu v jí specifikovaném znění; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že dne 20. 2. 2012 uzavřel JUDr. J. D. s žalovaným kupní smlouvu, podle které na něho převedl vlastnické právo k objektu rodinné rekreace č. ev. 5 (chata) postaveném na pozemku č. 470, k pozemku č. 470 a k ideální čtvrtině pozemku č. 462/2, vše v katastrálním území K. (dále jen „předmětné nemovitosti“), za sjednanou kupní cenu 200.000,- Kč; učinil tak, aniž ostatním spoluvlastníkům, mezi které patřila i žalobkyně, nabídl svůj spoluvlastnický podíl na pozemku č. 462/2. Zatímco zbylí dva podíloví spoluvlastníci uzavřeli dne 30. 5. 2012 s JUDr. D. dohodu, v níž se zavázali nevznášet nároky z porušení jejich předkupního práva k pozemku č. 462/2, žalobkyně podala žalobu, jíž se domáhala, aby soud nahradil vůli žalovaného uzavřít s ní kupní smlouvu, podle které na ni převede vlastnické právo k předmětným nemovitostem za stejných podmínek, za nichž toto právo sám nabyl. Po výzvě soudu u jednání dne 30. 8. 2012 změnila žalobkyně žalobu tak, že se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ní kupní smlouvu, jíž na ni převede pouze vlastnické právo k ideální čtvrtině pozemku č. 462/2, a to za kupní cenu 40.000,- Kč; tato změna žaloby byla soudem připuštěna. Dne 6. 12. 2012 JUDr. J. D. a žalovaný souhlasně prohlásili, že od kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 20. 2. 2012, odstupují; změna právního stavu byla poté vyznačena v katastru nemovitostí. Vlastníkem předmětných nemovitostí je opět JUDr. J. D. Návrh žalobkyně na záměnu účastníků na straně žalované soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 7. 2013, č. j. 5 C 76/2012-52, zamítl s odůvodněním, že odstoupení smluvních stran od kupní smlouvy uzavřené dne 20. 2. 2012 nelze považovat za právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práv, o něž jde v předmětném řízení; toto rozhodnutí odvolací soud usnesením ze dne 8. 11. 2013, č. j. 54 Co 954/2013-60, potvrdil. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalovaný není věcně pasivně legitimován ve sporu o nahrazení projevu vůle uzavřít s žalobkyní požadovanou kupní smlouvu. Přisvědčil přitom soudu prvního stupně, že právní úkon, jímž účastníci kupní smlouvy uzavřené dne 20. 2. 2012 od této smlouvy odstoupili, není neplatný pro rozpor s dobrými mravy; odstoupením totiž nebylo zasaženo do vlastnických práv jiných osob (žalobkyni zůstalo předkupní právo k pozemku č. 462/2 zachováno) a důsledkem tohoto právního úkonu byla pouze obnova předchozího právního stavu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, konkrétně považuje za nutné zodpovědět, „ zda lze mít za neplatné úkony, kterými se původní převodce a nabyvatel věci, ke které jí svědčí předkupní právo, snaží dosáhnout po podání žaloby na uplatnění předkupního práva zpětného převodu této věci “.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně sice ohlásila dovolací důvod podle §241a odst. l o. s. ř. a zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že právní úkon odstoupení žalovaného a JUDr. D. od kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 20. 2. 2012, není neplatný podle §39 obč. zák. (tato otázka byla zásadní pro závěr, že žalovaný není ve sporu věcně pasivně legitimován, neboť nemůže prodat spoluvlastnický podíl, který nevlastní), svými námitkami však ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud tento právní závěr založil. Prosazuje totiž názor, že postup žalovaného a JUDr. D. byl pouhou „fintou“, tedy mechanismem, jehož účelem bylo docílit zamítnutí důvodně podané žaloby, a že účastníci kupní smlouvy uzavřené dne 20. 2. 2012 jednali s úmyslem vyhnout se plnění vyplývajícího z porušení předkupního práva. K takovému zjištění však odvolací soud nedospěl. Naopak dovodil, že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby mu zůstalo zachováno vlastnické právo k rekreačnímu objektu č. ev. 5 postaveném na pozemku č. 470 a k pozemku č. 470, jestliže (sporný) pozemek č. 462/2 tvoří přístupovou cestu od chaty k vodě a má tudíž pro vlastníka předmětných nemovitostí zásadní strategický význam; postup žalovaného proto shledal „ zcela pochopitelným “. Řečeno jinak, odvolací soud dospěl k (skutkovému) závěru, že odstoupení od smlouvy uzavřené 20. 2. 2012 bylo logickým vyústěním situace, která nastala po podání předmětné žaloby, a že nešlo o úmysl účastníků této smlouvy poškodit žalobkyni, neboť jí předkupní právo k pozemku č. 462/2 zůstalo zachováno.
Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Je tudíž zřejmé, že žalobkyně v dovolání neuplatnila způsobilý dovolací důvod, neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit (je pro dovolací soud závazný) a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
V dovolání položená otázka, „ zda právo svědčící dovolatelce v okamžiku podání žaloby může zaniknout na základě smlouvy, které není účastníkem, případně na základě právních úkonů třetích osob “, je bezpředmětná a není třeba ji zodpovídat, neboť předkupní právo k pozemku č. 462/2 dovolatelce nezaniklo. Irelevantní jsou rovněž úvahy dovolatelky, co by nastalo v případě, že by vzala svou žalobu zpět. Taková situace totiž nenastala.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. května 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu