ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1376.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1376/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Ing. M. G. , zastoupeného Mgr. Bernardem Urbanem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, Pivovarské náměstí 557, proti žalovanému Ing. P. P., zastoupenému JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, o zaplacení 233.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 11 C16/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, č.j. 13 Co 501/2012-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.568,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ludvíka Ševčíka ml., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním výslovně ve všech výrocích v záhlaví citované rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 17. 4. 2012, č.j. 11 C 16/2011-56, ve výroku o věci samé a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti nákladovým výrokům trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; ve vztahu k těmto výrokům žalobce nevymezil důvod dovolání (§241a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), a o tyto obligatorní náležitosti již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé je rovněž vadné, neboť námitky dovolatele nevystihují jediný možný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. §241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Za uplatnění tohoto dovolacího důvodu nelze považovat kritiku právního posouzení věci založenou na skutkovém stavu jiném, než z jakého vyšel odvolací soud. Argumentace obsažená v dovolání je tudíž bezcenná, neboť je vystavěna na tvrzení, že uznávací prohlášení učinil a uznávanou částku se zavázal uhradit žalovaný jako fyzická osoba, které neodpovídá skutkovému zjištění, na němž je založeno napadené rozhodnutí (že žalovaný jednal za právnickou osobu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.260,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.008,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. dubna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu