ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1386.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1386/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce M. H. , zastoupeného Mgr. Ladislavem Muroněm, advokátem se sídlem Brno, Štýřice, Vídeňská 546/55, proti žalované Bart reality, s. r. o. se sídlem Praha 5, Třebonice, Ringhofferova 115/1, zastoupené Mgr. Pavlou Trnkovou, advokátkou se sídlem Brno, Ponava, U Červeného Mlýna 64/1, o 220.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 257/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2014, č. j. 53 Co 416/2014-24, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2014, č. j. 53 Co 416/2014-24, zrušil usnesení ze dne 7. 8. 2014, č. j. 34 C 257/2014-12, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výrok III.), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V dané věci se žalovaná k otázce přípustnosti dovolání vůbec nevymezuje; její podání tak trpí vadou, kterou včas, tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř., neodstranila a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Jelikož dovolatelka nedostála zákonným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo než její dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSCR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu