ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1610.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1610/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Mgr. J. Ch., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, proti žalované JUDr. J. H. , o 550.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 10.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 251/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2014, č. j. 68 Co 460/2014-95, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2014, č. j. 68 Co 460/2014-95, potvrdil usnesení ze dne 23. 1. 2014, č. j. 18 C 251/2012-83, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 přiznal žalované osvobození od soudního poplatku v rozsahu tří čtvrtin.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
Žalovaná výše uvedenou náležitost dovolání - vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - nesplnila. Její podání obsahuje toliko citaci ustanovení §237 o. s. ř. Jak je uvedeno výše, vymezení přípustnosti dovolání tímto způsobem nelze považovat za naplnění obligatorní náležitosti dovolání.
Uvádí-li žalovaná, že podle jejího přesvědčení nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena otázka, zda je namístě účastníka osvobodit od placení soudního poplatku za opravný prostředek, k jehož podání musel přistoupit v důsledku procesních pochybení soudu v předcházejícím řízení, přehlíží, že na takto nastolené otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Jelikož v dovolacím řízení nelze pro vady dovolání, jež nebyly včas odstraněny, pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu