ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1659.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1659/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Mgr. R. P. , insolvenčního správce dlužníka R. P., zastoupeného Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, proti žalovanému T. M. , zastoupenému Mgr. Pavlem Andrlem, advokátem se sídlem v Přerově I, Kratochvílova 624/43, o 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 295/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2014, č.j. 12 Co 247/2014-103, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2014, č.j. 17 C 295/2013-60, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2014, č.j. 12 Co 247/2014-103, se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví citovaným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 4. 2014, č.j. 17 C 295/2013-60, kterým okresní soud zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání doplnění vyjádření k žalobě předložením jeho originálu.
Rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním.
Usnesení soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.); opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§201 o.s.ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.); o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Uvedenému požadavku žalovaný, který se otázkou přípustnosti nijak nezabýval, nedostál a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu