Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2015, sp. zn. 33 Cdo 1816/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1816.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1816.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1816/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně SUNINVEST BOHEMIA s. r. o . se sídlem v Kunčině 290, identifikační číslo 26244713, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s . se sídlem v Děčíně 4-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, o 232.901,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 283/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. října 2014, č. j. 17 Co 543/2013-133, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.567,60 Kč k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně (dále též „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatelka pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou k o n k r é t n í otázku hmotného či procesního práva, která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Argument dovolatelky, že „rozhodnutí nižších soudů nerespektují judikaturu Ústavního soudu a právní otázka jimi vyřešená by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu ); v takovém případě pak musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Jelikož žalobkyně požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostála, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. srpna 2015 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/31/2015
Spisová značka:33 Cdo 1816/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1816.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:11/02/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 3100/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26