ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1826.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1826/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. M. F. , proti žalované AS – TRONIC s.r.o. , se sídlem v Kopřivnici, Masarykovo nám. 575/5 (identifikační číslo osoby 47974095), zastoupené JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Veleslavínova 1022/4, o zaplacení 797.554,- Kč s příslušenstvím, o návrhu žalované na prominutí zmeškání lhůty, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 270/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2014, č.j. 8 Co 486/2014-31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2014, č.j. 8 Co 486/2014-31, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 4. 2014, č.j. EPR 352704/2013-25, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Novém Jičíně vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím okresní soud zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 10. 1. 2014, č.j. EPR 352704/2013-5. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná má dva společníky a jednatele – žalobce a S. A., z nichž každý je oprávněn samostatně jednat jménem žalované ve všech věcech, zastupovat ji navenek a podepisovat za společnost právní akty. Dovodil, že důvodem pro prominutí zmeškání lhůty není okolnost, že si společníci žalované neupravili způsob jednání za společnost tak, aby jeden z jednatelů svým jednáním společnost nepoškozoval, a ani to, že si S. A. nezjednal přístup do datové schránky společnosti.
Krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Za podstatné nepovažoval, zda druhý jednatel měl možnost podat za žalovanou odpor, měl-li objektivně tuto možnost jako druhý z jednatelů žalobce. Dodal, že „údajně protichůdné zájmy jednatelů společnosti žalovaného zde nemají zásadní právní význam, neboť předmětem odvolacího řízení je posouzení otázky procesního charakteru“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž namítla, že její jednatel a současně žalobce Ing. M. F. je vyloučen ze zastupování v tomto řízení pro střet zájmů. S ohledem na to, že měl do 6. 3. 2014 jako jediný přístup do datové schránky žalované, byl elektronický platební rozkaz žalované řádně doručen až 7. 3. 2014, kdy se do její datové schránky přihlásil jednatel S. A.; tím odpadla překážka k podání odporu. Dovolatelka dále soudu prvního stupně vytkla, že jí v řízení neustanovil opatrovníka podle ustanovení §165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byli-li oba jednatelé ze zastupování vyloučeni (Ing. M. F. pro střet zájmů a S. A. z důvodu nemoci). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o.s.ř.“).
V usneseních ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4997/2008, a ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4959/2008, Nejvyšší soud dovodil, že za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (§21 odst. 4 o.s.ř.). Není pochyb o tom, že ve sporu, který proti právnické osobě vede fyzická osoba, jež je jejím statutárním orgánem, jsou zájmy těchto osob v rozporu.
Závěr odvolacího soudu, že jednatel žalované Ing. M. F., který má v tomto řízení současně postavení žalobce, měl objektivně možnost podat za žalovanou odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, je nesprávný.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky, podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na ně (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud současně soudy nižších stupňů upozorňuje na závěr, k němuž dospěl v usnesení ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1965/2001, a sice že pro rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k odvolání nemá význam tvrzení odvolatele, že podal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně včas; závěr o tom, zda odvolatel podal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně včas nebo opožděně, se může projevit jen v rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání. Tento závěr se mutatis mutandis uplatní i v případě podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Soudy nižších stupňů v dalším řízení také nepřehlédnou, že vyloučení z jednání za právnickou osobu ve smyslu ustanovení §21 odst. 4 o.s.ř. se vztahuje i na doručování této právnické osobě (srov. výše uvedená usnesení sp. zn. 32 Cdo 4997/2008 a 32 Cdo 4959/2008).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí; o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu