ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.186.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 186/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce S. M. , proti žalované D. K. , o zaplacení 9.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 32/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2014, č. j. 9 Co 270/2014-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 24 C 32/2013-42, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 9.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. května 2014, č. j. 9 Co 270/2014-90, odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání (podle obsahu podání označeného jako „stížnost na usnesení“ se domáhá revize rozhodnutí odvolacího soudu). Namítá, že ho soudy obou stupňů poškodily, neboť - aniž ve věci provedly řádné dokazování - rozhodly v jeho neprospěch odlišně, než bylo rozhodnuto v platebním rozkazu. Navrhl, aby „soud vyššího stupně“ usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl jeho odvolání proti rozsudku, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 9.000,- Kč, přičemž nejde o některou z výjimek uvedených v §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu