ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2034.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2034/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E.ON Energie, a. s. , se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 260 78 201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalovanému J. J. , o zaplacení 26.643,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 71/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2014, č. j. 71 Co 572/2014-11, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě elektronickým platebním rozkazem ze dne 23. 10. 2014, č. j. EPR 248686/2014-5, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 26.643,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a zaplatit jí náhradu nákladů řízení ve výši 2.518,- Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 12. 2014, č. j. 71 Co 572/2014-11, rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném nákladovém výroku potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
Omezení přípustnosti dovolání dané §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle §237 není přípustné (také) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, se vztahuje i na nákladové výroky rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud ve výše zmiňovaném usnesení sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 též konstatoval, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání považovat za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týká; ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje.
Protože v posuzovaném případě požadovaná částka nákladů řízení, kterou v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně vyčíslila částkou 10.068,40 Kč, nepřevyšuje limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., není její dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014).
Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu