ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.237.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 237/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně Dopravního podniku města Brna, a. s. se sídlem Brno, Hlinky 151, zastoupené Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 987/11, proti žalovanému P. P. , o 1.025,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 60/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2014, č. j. 17 Co 230/2014-60, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. 17 Co 230/2014-60, potvrdil usnesení ze dne 14. 7. 2014, č. j. 7 C 60/2014-52, kterým Okresní soud v Prostějově nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu právního zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Žalovaný sice není v dovolacím řízení zastoupen advokátem a z obsahu spisu nevyplývá, že má právnické vzdělání (srov. §241 odst. 1, 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.”), avšak povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí v dovolacím řízení. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků (§30, §138 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník nemá právo na ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 97, a ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1311/2014); za takové dovolání se ani neplatí soudní poplatek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že žalovaný nezpochybňuje závěry odvolacího soudu, že nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. a že mu nelze přiznat osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování (bránění) práva. Jeho námitky se vztahují k rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. 5. 2014, č. j. 7 C 60/2014-40, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé a o nákladech řízení, aniž by uváděl, správnost kterých závěrů odvolacího soudu týkajících se neustanovení zástupce a nepřiznání osvobození od soudních poplatků zpochybňuje a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. února 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu