ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2494.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2494/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce JUDr. Ing. M. K. se sídlem České Budějovice, Radniční 133/1, insolvenčního správce dlužníka INDES INVEST s. r. o. se sídlem Třeboň, Svobody 80, identifikační číslo: 254 31 552, zastoupeného Mgr. Martinem Kolaříkem, advokátem se sídlem Rudolfov, Pod Zámkem 477/18, proti žalovanému městu Třeboň , zastoupenému JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem se sídlem Třeboň, Šustova 902/II, o náklady řízení, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 211/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2015, č. j. 7 Co 3027/2012-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.954,- Kč k rukám Mgr. Martina Kolaříka, advokáta se sídlem Rudolfov, Pod Zámkem 477/18.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 3. 2015, č. j. 7 Co 3027/2012-146, zrušil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. 2012, č. j. 9 C 211/2010-50; současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 149.967,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce.
Proti nákladovému výroku usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V posuzované věci žalovaný v dovolání pouze uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolacím soudem by měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Pomíjí, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, přijal a odůvodnil právní názor, že pokud má být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 NSCR 36/2014, nebo ze dne 19. 2. 2015, sen. zn. 29 NSCR 2/2015).
Údaj o tom, která „ustálená rozhodovací praxe“ řeší právní otázku týkající se náhrady nákladů řízení odvolacím soudem odlišně nebo od kterých svých rozhodnutí by se měl při řešení této otázky dovolací soud odchýlit, se však z obsahu dovolání nepodává. Zmínka o rozsudku Nejvyššího soudu, jímž byl předcházející rozsudek odvolacího soudu zrušen a v němž byl uveden pokyn k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení i před soudem dovolacím, nelze považovat za relevantní odkaz na rozhodnutí, od nějž by se vlastním řešením nastolené právní otázky odvolací soud odklonil.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu