ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2556.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2556/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. M. K., zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 7, Jablonského 640/2, proti žalovanému JUDr. T. Ch., zastoupenému JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 705/16, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 77/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 68 Co 25/2015-118, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2015, č. j. 68 Co 25/2015-118, potvrdil usnesení ze dne 2. 10. 2014, č. j. 34 C 77/2013-102, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V posuzované věci žalovaný spatřuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se - podle mínění dovolatele - řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Tyto údaje se však z obsahu dovolání nepodávají. Odkazy žalovaného na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu a citace vybraných pasáží z rozhodnutí těchto soudů nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Prosazuje-li žalovaný, že „každé osobě, která je v úpadku, by mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, neboť taková osoba není schopna své právo před soudy účinně hájit, neboť jí to její majetkové poměry, resp. zákonem značně omezená dispozice s majetkem neumožňují“, pak je nutné podotknout, že napadené rozhodnutí na vyřešení této otázky nespočívá. Odvolací soud své rozhodnutí založil na tom, že žalovaný věrohodně nedoložil své finanční poměry (v tomto směru poukázal na rozpor mezi jeho tvrzením, že nemá žádný příjem a že hradí pravidelné výdaje na splácení hypotečního úvěru, nájemné, platby sociálního a zdravotního pojištění a výživné pro nezletilé syny).
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu