ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2570.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2570/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce F. J. , zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti žalovanému M. H. , zastoupenému JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, o zaplacení 191.482,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 278/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2015, č. j. 19 Co 2212/2014-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.987,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Pavla Marťána, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. ledna 2015, č. j. 19 Co 2212/2014-52, potvrdil usnesení ze dne 18. listopadu 2014, č.j. 9 C 278/2014-47, jímž Okresní soud v Českém Krumlově odmítl žalobu žalobce o zaplacení 191.482,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. S rozhodnutím odvolacího soudu se zcela ztotožnil a zdůraznil, že nevylíčil-li žalobce v žalobě rozhodné skutkové okolnosti, nemohl se ani on - logicky vzato - na výzvu soudu k věci řádně vyjádřit. Nevěděl totiž, jaký nárok by žalobou uplatněn.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost je v něm zdůvodněna pouhou citací ustanovení §237 o. s. ř., aniž je přitom specifikováno, které ze čtyř tam uvedených kritérií přípustnosti má žalobce za splněné. Absence údaje o tom, v čem podle žalobce spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu