ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2593.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2593/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobců a) P. V. a b) M. V. , zastoupených JUDr. Petrem Bayerem, advokátem se sídlem v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 507/6, proti žalovaným 1) J. K. , a 2) Z. K. , zastoupeným Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 299/23, o zaplacení 1.470.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 317/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, č.j. 28 Co 24/2015-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 27.815,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Bayera, advokáta.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 12. 2014, č.j. 3 C 317/2014-41, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) a ve vztahu k nákladovým výrokům ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, 3 o.s.ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části. Uvádí-li žalovaní k otázce přípustnosti dovolání, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, a dovolacím soudem by vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak“, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v §237 o.s.ř., a to ani poslednímu z nich, podle něhož je dovolání přípustné, má-li být dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka (dovolacím soudem) posouzena jinak. K řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti musí být nadto z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má podle názoru dovolatele dovolací soud odchýlit (srov. již výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalovaní nedostáli a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání, v němž sice zmiňují judikaturu Nejvyššího soudu k otázce přiměřenosti a moderace smluvní pokuty v obchodních závazkových vztazích, jiného řešení této otázky se však nedomáhají; naopak výslovně uvádějí, že se v jejich věci jedná o právní vztah mezi nepodnikajícími osobami.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu