ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2658.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2658/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně REAL MORAVA-CZ, a. s. v likvidaci , se sídlem v Ostravici 60, identifikační číslo 27830357, zastoupené správkyní podniku Ing. Soňou Krčovou se sídlem v Ostravě, Raisova 988/25, zastoupené Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem v Bohumíně-Záblatí, Na Úvoze 392, proti žalovaným 1) R. G. a 2) R. G. , zastoupeným Mgr. Adrianou Stiborkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, o 5.250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 165/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2014, č. j. 56 Co 217/2014-194, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 57.087,80 Kč k rukám Mgr. Adriany Stiborkové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatelka v podstatě pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou k o n k r é t n í otázku hmotného či procesního práva, která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jelikož žalobkyně požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostála, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. července 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu